přilby na kolo, helmy na kolo, přilby na in-line, helmy na in-line Krust
skrillex, benga, david guetta, best music, video, music video, art, design, dubstep and many others skrillex, benga, david guetta, best music, video, music video, art, design, dubstep and many others
telefon

11. měsíc

Až do konce prvního půlroku bylo třeba zabezpečovat bezprostřední uspokojení základních potřeb dítěte. Pokud rodiče v tomto období vycházeli vstříc jeho potřebám, naučilo se dítě, že může svým chováním něčeho dosáhnout a není bezmocné.

Pocit bezpečí a stability dává dítěti možnost vzít problémy do vlastních rukou a aktivně hledat řešení.

Dítě se také  naučilo, že se může obrátit na druhé o pomoc. Tato pomoc by měla být jen minimální, aby se dítě na řešení vždy samo podílelo nebo mělo hlavní podíl. Tento způsob výchovy je časově dost náročný. Příkladem může být, když dítě vyleze na křeslo a dává najevo, že chce dolů. Nejrychlejší způsob řešení je dítě sundat. Nejjednodušší je mu říci: „Když jsi tam sám vylezl, tak sám i slez.“ Dítě možná při slézání spadne a samo zastaví svoje pátrací aktivity. Kromě toho se naučí, že dospělí mu nechtějí pomoci při řešení jeho problémů. Časově náročné, ale smysluplné je postavit se vedle pohovky a povzbuzovat dítě, aby slezlo samo, přitom ho však jistit, aby nespadlo.

V druhém půlroce je třeba u dítěte stále častěji vyžadovat tuto samostatnost. Je na vás,  rodičích, abyste si předem ujasnili důsledky svých rozhodnutí a činů. Každým jednotlivým skutkem své dítě něco učíte. Nemělo by například získat zkušenost, že se mu přání splní, až když si bude dostatečně dlouho stěžovat.

Touha zkoumat a zkoušet je u dětí velmi silná. Některá přání si chce dítě prosadit. Mluvte s ním a spolupracujte. Zároveň však trvejte na svém, případně hledejte alternativní řešení, která nejsou tak nebezpečná jako přání dětí. Např. pokud chce dítě vyzkoušet horkou žehličku a nevěří, že pálí, přejeďte s ní po žehlícím prkně nebo po oblečení a nechejte ho vyzkoušet, jak zůstane horké, aby si umělo představit, jaké to je.

Dítě chce v tomto období poznávat svoje okolí a zkouší přijít na to, jak funguje svět kolem něj. Následky svého chování je často překvapené, a proto věci zkouší stále znovu a znovu, dokud věc nepochopí. Byt je pro dítě úžasným místem plným nových a neznámých zákoutí, kde se může vydávat na různé výzvědné cesty. Potřebuje však stálý kontakt s matkou nebo otcem a jejich ujištění, že jsou tady.

Máma musí být připravena (více než kdykoliv předtím) poskytovat dítěti útěchu, protože v tomto období jsou časté pády a úrazy. Většinou však děti na bolest velmi rychle zapomenou a vracejí se k aktivitě. Je na rodičích, aby se rozhodli, které předměty v bytě jsou vhodné k tomu, aby s nimi dítě mohlo experimentovat, a které jsou příliš nebezpečné, jedovaté nebo cenné, a proto je třeba odstranit je z dosahu dítěte.

V tomto životním období se začínají mezi dítětem a dospělými odehrávat první boje o moc. Dítě se setkává se zákazy a příkazy, které předtím pro něj neexistovaly – nesmí se dotýkat květin, sporáku, elektroniky. Děti na zákazy velmi rychle zapomínají, protože jsou vedeny touhou po poznávání a zkoumání. Tato „hra“ na porušování zákazů je pro dítě příjemná o to víc, že mu máma věnuje větší pozornost, když se přibližuje k věcem, ke kterým nemůže. Dítě zkouší, jak rodič reaguje a jak postupuje v boji o moc.

Důležitým pravidlem ve výchově je, aby reakce rodiče na zakázané chování (a z toho vyvozené důsledky) logicky souvisely s předcházejícím chováním dítěte. Musí tedy následovat bezprostředně po příčině, nikdy ne o 5–10 minut nebo půl hodiny později, protože dítě si to už nepamatuje. Nabízí se možnost dítě naučit, jak s věcmi zacházet, a vyhradit mu prostor jen pro něj – např. v pokoji poličku s „jeho“ knihami a časopisy, v kuchyni jednu zásuvku s kuchyňskými potřebami, kterými si nemůže ublížit apod.

Cvičení pro rozvoj schopností a zručností dítěte

Vstávání za pomoci nízkých předmětů
Přivábíme dítě k nízké lavičce (asi 20 cm vysoké) a držíme nad ním lákavou hračku tak vysoko, aby na ni dosáhlo jen tehdy, když bude stát na lavičce. Dítě se o ni opře rukama do vzpřímeného kleku, potom se postaví na nohy, zatímco se v předklonu rukama o lavičku opírá, pak se z předklonu napřímí.

Vstávání bez pomoci
Když dítě zvládne předcházející cvik, opakujeme ho několikrát se stále nižšími pomůckami, aby se muselo napřímit z ještě hlubšího předklonu. Potom vyzkoušíme toto postavení se a napřímení bez jakékoliv pomůcky, tedy rovnou z podporu klečmo. Nabídneme dítěti hračku ve středu místnosti, kde se nemůže ničeho držet. Dítě přejde ze vzporu klečmo (poloha, ve které leze) do dřepu, potom se rukama odrazí od podlahy, napřímí se a současně se vztyčí z dřepu do stoje.

Předcházející cviky zkoušíme také ze sedu. Dítě přejde ze sedu do kleku a potom pokračuje už popsaným způsobem.

Zvedání předmětů z podlahy
Před dítě, které stojí ve středu místnosti, položíme hračku. Dítě udělá mírný předklon a podřep, chytí hračku a opět se vztyčí a napřímí. Zpočátku mu podáme prst.

Rozvíjení jemné motoriky

Pokládání stejně velikých předmětů na sebe
Dítěti dáme stejně velké kostky, aby je stavělo na sebe. Když se mu to podaří, nešetříme chválou a obdivem. Zručné dítě postaví koncem 1. roku věžičku z více než dvou kostek. Později necháme dítě pracovat s velkými kostkami (hrana kostky 5–10 cm), potom s menšími (hrana 2–3 cm).

Zastrkávání a vytahování zátky
Dáme dítěti láhev a ukážeme mu, jak se vytahuje a dává zpět gumová zátka. Zátka má mít tvar lomeného kuželu, aby se užší konec dal snadno zastrčit do hrdla láhve a současně aby  zátka do láhve nespadla. Při tomto cviku musíme dítěti nejprve láhev držet, aby se dítě mohlo soustředit na pracující ruku a nemuselo současně přidržovat předmět druhou rukou.

Vkládání různě velikých válcovitých mističek do sebe
Dáme dítěti různě velké válcovité mističky z umělé hmoty nebo sadu dřevěných matrjošek. Princip je v tom, že dítě musí jednotlivé díly zasouvat podle velikosti – vždy menší do větších – a tím se nejen učí odhadovat vzájemnou velikost předmětů, ale uvědomuje si, že jsou předměty větší a menší. V kuchyni může dítě tuto schopnost cvičit na sadě různě velkých kastrolů a hrnců.
Později mu to můžeme ztížit tím, že ho necháme, aby do sebe zasouvalo kostky – je to mnohem těžší, protože kostky musí být i správně natočeny.
K zasouvání můžeme využít i různé kostky s výřezy, které se dají pořídit v hračkářství.

Navlékání kroužků na stojan
Na tyčku učíme dítě navlékat různé kroužky – ať už z umělé hmoty nebo z kovu. Můžeme použít také kroužky od záclon.

Zdokonalování schopnosti zpracovávat materiál

Zapichování
Ze zbytků těsta vyválíme několik kuliček a dítěti předvedeme, že je do nich možné zabodávat špejle či zápalky.

Trhání a spojování těsta
Na kousku těsta si ukážeme, že je možné roztrhat ho na kousky a přitisknutím k sobě znovu spojit. Můžeme  použít i hru s netoxickou plastelínou.
S těstem můžeme dělat různé další činnosti: válet ho, formovat, vykrajovat formičkami, krájet nožem, udělat z něj hada nebo kuličku…

Osvojování si pracovních a sebeobslužných návyků

Čmárání tužkou po papíře
Ukážeme dítěti, jak se čmárá pastelkou na velký balící papír rozložený na zemi nebo na stole – tam dítě může čmárat, přičemž sedí rodičům na kolenou.

Utírání úst ubrouskem nebo plenkou
Po jídle podáme dítěti ubrousek nebo plenku, aby si utřelo pusu. Dítě se o to pokusí, i když ze začátku si jídlo spíš po tváři rozetře, než utře.

Utírání prachu
Když máma utírá prach z nábytku, půjčí dítěti plenku, aby jí pomohlo. Malý pomocník maminku napodobuje.

Otevírání a zavírání krabičky od zápalek
Dáme dítěti prázdnou krabičku od zápalek (nebo podobnou krabičku) a ukážeme mu, jak se otevírá a zavírá. Tato manipulační aktivita je vhodnou příležitostí, jak naučit dítě pracovat oběma rukama.

Stolování
Necháváme dítě jíst spolu s námi u stolu ve vysoké židličce. Stále častěji mu dovolujeme, aby jedlo samo lžičkou. Nepořádek bude asi značný, přizpůsobte tomu tedy bezprostřední okolí  (bryndáček a plastové prostírání, příp. ubrus by mohly škody trochu zmírnit). Touha po poznání a poznávání nutí dítě vyzkoušet každý pokrm nejen ústy, ale i rukama.

Rozvíjení aktivní řeči dítěte
Rodiče mají využívat každé situace a s dítětem se o ní pobavit. Při procházce se lze bavit například o dění na ulici: Co jede po cestě? Kam asi jde tamten pejsek? Podněcujeme dítě k dalším aktivním slovům, která upevňujeme opakováním, pochvalou a úsměvem.

DUDLÍK
Při dumlání dudlíku před usnutím se dítě může cítit uvolněně a spokojeně. Ale pokud ho má v puse ve dne, brání mu dudlík v používání svalů rtů a jazyka k vytváření zvuků. Dudlík není vhodný pro vývoj řeči a řečových dovedností. Pokud dítě ke svému životu dudlík potřebuje, pokuste se omezit čas, který s ním tráví během dne. Stále však může zůstat prostředkem k uspokojení děťátka, když je vystrašené nebo unavené. Nesmíme ale zapomínat na to, že časté používání dudlíku brání dítěti v procvičování žvatlavých zvuků, které přecházejí do řeči.

Hračky, které dítě motivují: dřevěný vozíček s kostkami, velká hračka, na které se dá sedět a jezdit (odrážedlo), velké dřevěné kostky, židlička, zasouvací pohárky, stavebnice, vkládačky (tj. hračky s vyřezanými otvory a geometrickými tvary), pastelky a papír, hudební natahovací hračky, jiné hudební hračky, pohádkové knihy s jednoduchými obrázky, plastová zvířátka, dětský telefon.