přilby na kolo, helmy na kolo, přilby na in-line, helmy na in-line Krust
skrillex, benga, david guetta, best music, video, music video, art, design, dubstep and many others skrillex, benga, david guetta, best music, video, music video, art, design, dubstep and many others
telefon

12. měsíc

Dítko by mělo být koncem prvního roku života značně samostatné. Některé už chodí, dokáže zručně a účelně zacházet s různými předměty, rozumí větám týkajícím se každodenního života, začíná samo mluvit a dává rodičům důkazy o tom, že přemýšlí a hlavně vymýšlí.

Hrubá motorika
Dítě dovede stát a ve stoji u nábytku se dokáže postavit na špičky nebo na jednu nohu. Ve 12. měsíci dokáže udělat první samostatné kroky. Jakmile se naučí samostatně chodit, naučí se také přejít bez držení ze stoje opatrně do sedu a ze sedu se bez držení postavit.
Pokud pokračujeme v pravidelném cvičení s dítětem, tak asi ve 12. měsíci dokáže překročit nízké překážky, za pomoci rodiče chodit po schodech a také sedět na zvýšené ploše. Jeho úchop bývá pevný – dokáže se udržet volně visící nejen na našich prstech, ale i na hrazdičce.

Jemná motorika
Tím, že se zdokonalují pohyby ruky, narůstají i zkušenosti dítěte a rozvíjí se jeho intelekt. Koncem 12. měsíce sahá ruka s jistotou nejen směrem k pozorovanému předmětu, ale už před úchopem se adaptivně přizpůsobuje velikosti, tvaru a poloze předmětu.
Stejně tak je jisté, jemné a přesné i vedení ruky s hračkou k cíli – např. dítě s jistotou trefí klíčovou dírku nebo otočí ruku, ve které drží korunu tak, aby mince byla rovnoběžná se štěrbinou v pokladničce. Když zvládne tyto dovednosti, je schopno se naučit postavit kostku na kostku.

Vývoj zkušenosti
Koncem prvního roku získává dítě zkušenosti z nejrůznějších oborů, seznamuje se s přírodními jevy a rozšiřuje si svoje sociální zkušenosti. Projevuje stále větší zájem o různé činnosti dospělých, chce se s dospělými setkávat, získávat nové zážitky. S předměty začíná dítě zacházet tak, jako s nimi nakládají lidé v jeho okolí – např. prachovkou utírá prach, vařečkou míchá v hrnci apod. Svojí hrou s předměty se přizpůsobuje sociálnímu prostředí, ve kterém žije.

Tato počáteční socializace chování se projevuje i ve vývoji hry. Po manipulační hře nastupuje napodobovací hra: dítě začíná při hře napodobovat svoje okolí. Nejprve se jedná o napodobování pouze některých, pro dítě zajímavých pohybů. Až ve 3. roce napodobuje celkové chování lidí.

Napodobování není pro dítě jen zábavou. Je to způsob učení se. Množství pohybů, které dítě koncem prvního a během druhého roku po dospělých opakuje, je závislé na množství podnětů, které okolí dítěti poskytuje. Dítě raději napodobuje skutečně než jenom „jako“: raději vyrábí něco z opravdového těsta a dává to do skutečné trouby, než jako by si na to hrálo.
Pokud dáme dítěti příležitost k získávání zkušeností, dáváme mu zároveň možnost rozvíjet myšlení a nepřímo i řeč. Ve 12. měsíci děti už naprosto jasně chápou souvislost mezi příčinou a následkem a dokáží to také patřičně uplatnit v praxi – např. umí rozsvítit a zhasnout.

Sociální schopnosti.
Prohlubuje se vztah dítěte k jiným lidem. Je to způsobeno tím, že má větší možnosti spolupracovat s nimi – rozumí řeči, dokáže gesty a pár slovy projevit svá přání, může se aktivně zúčastňovat určitých činností. Dítě má zájem trávit čas s dospělými, kteří mu rozumí a dokáží se mu přizpůsobit, a hrát si s nimi. Neumí si ještě užívat hru s jiným malým dítětem, protože se zatím nedokážou navzájem přizpůsobit jedno druhému.

Nesmíme zapomenou na to, že i když dítě začíná chápat, že druhý prožívá bolest a projevuje i jakýsi soucit, když někdo pláč předstírá, i tak zůstává velmi sobecké a zaměřené na sebe a svoje potřeby. Jeho mottem je: všechno je moje a všichni jsou tady jen pro mě.
Je třeba ho citlivě vést k tomu, aby se dokázalo rozdělit s druhým člověkem a učilo se  spolupráci s jinými lidmi.

Vývoj řeči
Koncem 12. měsíce některé děti používají asi pět aktivních slov. V jejich aktivním slovníku převládají většinou dětská slova (pa-pa, bác, ma-ma, ba-ba). Děti mají zájem o rým a rytmus dětských říkanek. Zvyšuje se i jejich zaujetí obrázky – dokáží nejen ukázat, kde je např. pejsek, ale někdy se jim už podařit i říci, co pejsek dělá (haf-haf).

První kroky a zdokonalování chůze
Důležité: První krok se objevuje u některých dětí v 9.–10. měsíci, většinou však kolem roku. Pokud se objeví až později (začátkem 2. roku, ve 14. měsíci), je to ještě stále v normě. Pokud mluvíme o rozvoji chůze, musíme myslet na to, že když dítě začne chodit po bytě, říkáme tomu, že chodí. Neznamená to však, že vývoj chůze je ukončen.

Dítě se v chůzi zdokonaluje až do dospělosti. V ranném dětství se má naučit chodit nejen po rovné podlaze, ale i v těžších podmínkách, např. po trávě, ve sněhu, z kopce, do kopce, dopředu, dozadu i bokem, pomalu, rychle. Je tedy velmi důležité, aby se dítě naučilo to, co dovede, uplatňovat v nejrůznějších podmínkách.

Nechejte dítě okusit také neúspěch a bolest. Je to pro vás jistě těžké, ale pro dítě je to velice důležité. Učí se tak překonávat překážky a věřit ve vlastní síly, spoléhat na sebe samé. Například: když dítě začíná chodit, není nutné ho úzkostlivě chránit před pádem. Je třeba dávat pozor, aby si vážně neublížilo a nezranilo se, ale musí se to dělat tak, aby si to dítě neuvědomovalo. Když upadne, motivujte ho, aby samo vstalo a znovu to zkusilo. A nezapomeňte ho chválit a povzbuzovat.

Přílišná opatrnost a ochrana brání dítěti rozvíjet se a v konečném důsledku mu ubližuje.

Pokud už dítě udělalo první kroky, přistupujeme k tomu, aby přivykalo chůzi i v jiných podmínkách než jen na rovné podlaze. Necháváme dítě chodit nejprve po cestě v parku, po chodníku, po dvoře, po trávě, v písku, ve sněhu, po kamíncích…

Kopání do míče
Položíme míč na zem a ukážeme dítěti, jak se do něj kope. Dítě se snaží dostat k míči a odkopnout jej. Cvičení je dobré proto, že se dítě učí dělat nepravidelné kroky a udržovat rovnováhu. Neočekáváme od něj, že míč odkopne, ani to že se do něj trefí.

Tahání hraček za sebou nebo strkání před sebou
Postrkování hračky před sebou má za úkol zautomatizovat chůzi dítěte. Dítě tím, že hračku strká, věnuje pozornost jí a ne chůzi. Také mu to pomáhá orientovat se při chůzi, i když je jeho pozornost upřena  k něčemu jinému.

Tahání hračky je důležitý cvik proto, že dítě tím, že se otáčí dozadu za hračkou, má ztíženou orientaci. Dítě je zvyklé jít tam, kam se dívá, nebo se dívat tam, kam jde. V tomto případě se však dívá opačným směrem.

Důležité: Zpočátku je třeba chodit s dítětem a chránit jej před úrazem. Neschopnost odhadnout vzdálenost může způsobit to, že jsou stěny mnohem blíže. Sloupy a různé jiné překážky se tak „vynoří“ jakoby z ničeho nic.

cvičení: Chůze po schodech
Dáváme dítěti možnost vystupovat a sestupovat po nižších a širších schodech. Dítě zdolává schody nejprve po čtyřech, potom ve vzpřímené chůzi s držením za obě ruce. Později se drží jen jednou rukou, až to nakonec dokáže bez pomoci.

Rozvíjení jemné motoriky

Pokračujeme ve cvičeních z minulých měsíců. Kromě toho můžeme přidat např. zasouvání klíče do klíčové dírky, zapichování tyčinky do otvorů, vhazování kuličky do láhve, vhazování mincí do pokladničky apod.

Důležité upozornění: Nedělat některé činnosti z obavy, aby dítě něco nezhltlo, nerozbilo apod., znamená dítě ochudit o mnohé činnosti. Spoustu tzv. rizikových činností přece může pod vaším dozorem dělat. A pokud nechcete, aby dítě něco dělalo, naučte ho, co má a jak dělat a nezakazujte! Zákazy jsou přece na to, aby se porušovaly – je to přirozenost člověka.

Vkládání geometrických tvarů
Necháme dítě, aby do desky ze dřeva nebo z umělé hmoty vkládalo různé geometrické tvary, které mu zároveň pojmenováváme.

Používání nástrojů složitějším způsobem
Učíme dítě, jak lze využít předměty k tomu, aby získalo něco dalšího.

Přitahování předmětů pomocí provázku
Mimo dosah dítěte dáme hračku, která je přivázaná na provázku, jehož konec je blízko jeho ručičky. Dítě už ví nebo se rychle naučí, že si hračku může přitáhnout. Proto mu dáváme možnosti, aby si takto přitahovalo hračky různých velikostí, barev, tvarů…

Když už dítě dovede používat provázek, učíme ho využívat také předměty, které s tím, co chce, nejsou spojeny. Dosahování háčkem, obouvátkem, lovení pomocí síťky, vystrkování předmětů z trubice pomocí tyčinky, otevírání dveří…

Rozvíjení řeči

Pasivní slovní zásoba
Pro dítě je snazší pochopit význam slov, které označují předměty nebo činnosti. Pokud chceme, aby pochopilo, co znamená „Dej mi…“, můžeme postupovat následovně: Před dítě postavíme známé věci a poprosíme „Dej mi auto“. Ruku dítěte vedeme k autu, a když ho chytí, posuneme jeho ručičku ke své dlani, autíčko si jemně vezmeme a dítě pochválíme.

Postupně vyzýváme dítě k různým činnostem se stejným předměty. Dáme dítěti panenku a řekneme mu „Pohlaď panenku, nakrm panenku, dej mi panenku, polož ji…“ Později ho můžeme vést ke složitější hře – např. „Dones panenku do postýlky. Kde máš peřinku? Přikryj panenku. Přines mlíčko“… Když dítě neví, jak má reagovat, názorně mu to ukážeme.

Zároveň platí, že při každodenních činnostech se s dítětem neustále bavíme o tom, co a jak zrovna děláme, a pojmenováváme  předměty, které vidí.

Aktivní řeč: Posílání vzkazů
Pokud už dítě ovládá některá slova, pošleme ho se vzkazem, např. „Řekni tatínkovi, ať jde jíst – řekni mu: ta-ta ham“. Nebo „Dej mamince knihu a řekni jí – prosím“. Atd. Osoba, které dítě vzkaz předalo, má samozřejmě výzvu splnit, ale také má dítě pochválit a poděkovat mu.

Různé společné hry dospělých s dětmi

  • Hledání a chytání hračky: Sedneme si na zem a hračku schováme za svá záda. Dítě stojící před námi se ji snaží chytit. Hračku si překládáme z ruky do ruky, zvedáme ji do výšky apod., ale necháme dítě, aby ruku s hračkou brzy chytilo. Nedopustíme, aby se dítě rozzlobilo nebo rozplakalo.
  • Hra na schovávanou
    Schováme se za dveře a zavoláme na dítě. Pak vykoukneme a zavoláme „kuk“. Dítě velmi rychle pochopí princip hry a jde se samo schovat. V tomto období ale ještě nevydrží čekat a hned se ozývá.
  • Hra na honěnou: Dítě se snaží chytit mámu nebo hračku, kterou má v ruce. Máma se směje a ustupuje o pár kroků, ale nechá se chytit.

Rada na závěr:
Děťátko je velmi zvědavé, kreativní a chce se dozvídat nové věci. Všechno ho láká a zajímá. Tato lidská touha po poznání a získávání nových zkušeností a dovedností se bude samozřejmě rozvíjet dále. A je na vás, rodičích, abyste tento zájem, snahu a tvořivost podporovali.