Hepatitida typu A

Nazývá se také nemoc špinavých rukou. Přenáší se zejména ve zhoršených hygienických podmínkách. Infikovaná osoba vylučuje virus stolicí už týden až 14 dní před tím, než viditelně onemocní. K přenosu nemoci dojde prostřednictvím infikovaných předmětů, potravin, kontaminované vody apod. Virus se krví dostane do jater, kde se množí v jaterních buňkách, ničí je a způsobuje zánět jaterní tkáně. Se žlučí se následně vylučuje do stolice a cyklus se opakuje. Hepatitida typu A nepřechází do chronického stadia, ale při masivní infekci může u oslabených osob dojít ke komplikacím. Vyskytly se i případy, kdy došlo k selhání funkce jater a následné smrti.

Výskyt a šíření

Největší výskyt hepatitidy A je mezi dětmi předškolního a školního věku. Kvůli vysoké odolnosti a infekčnosti viru se v dětských kolektivech žloutenka šíří velmi rychle.

Z hlediska šíření nákazy jsou nejnebezpečnější voda a potraviny kontaminované výkaly infikovaných osob. Riziko výskytu vzrůstá zejména v období povodní a záplav. Žloutenku si můžeme přivézt také ze zahraniční dovolené, hlavně ze států s nižším hygienickým standardem. Inkubační doba je 14–50 dní, průměrně měsíc.

Příznaky a průběh

U dětí má žloutenka A lehčí průběh než u dospělých. Velmi často však probíhá skrytě, bez jakýchkoli klinických příznaků. I dospělí mohou mít bezpříznakový průběh žloutenky typu A, forma s klinickými příznaky je u nich ale častější než u dětí. Výskyt a závažnost příznaků narůstá s věkem a rekonvalescence pak trvá déle. U starších pacientů může onemocnění skončit dokonce smrtí.

První známky onemocnění nejsou typické, jsou podobné jako u chřipky: únava, nechutenství, bolesti svalů a kloubů, teplota. Po několika dnech se objeví zažívací potíže (zvracení, bolesti břicha, nechuť k jídlu). Později můžeme pozorovat tmavé zbarvení moči, světlou stolici nebo žluté zabarvení kůže a očního bělma. Nemoc však může probíhat bez jakýchkoli příznaků a prokáže se až po lékařském vyšetření – například při vyšetřování tzv. kontaktů při onemocnění v rodině nebo v kolektivu. Pokud žloutenka není rozpoznána včas a není správně léčena, může dojít k závažným komplikacím a zdravotní stav jedince po prodělaném onemocnění je horší než při těžším průběhu a dostatečné léčbě klidem, dietou, vitaminoterapií.

Léčba

Léčba příčin této nemoci zatím neexistuje. Pacienti stráví dva týdny v izolaci na infekčním oddělení, u těžších případů se volí ještě delší hospitalizace. Léčba sestává z diety a předepsaného režimu. Následuje dlouhá rekonvalescence a pracovní neschopnost. Po normalizaci hodnot tzv. jaterních testů se v posledních letech již ustupuje od přísné „jaterní“ diety a doporučuje se spíše strava racionální s dostatečným množstvím ovoce, zeleniny a bílkovin, bez přepalovaných tuků a „fastfoodu“. Omezená je i fyzická aktivita pacienta. Při nedodržování léčebných doporučení hrozí recidiva onemocnění, případně další zdravotní komplikace. Může dojít také k trvalému poškození jater.

Hepatitida typu B

Jde o závažné infekční onemocnění způsobené virem hepatitidy B. Hepatitida B je příčinou 80 % všech případů rakoviny jater a způsobuje více cirhóz jater než alkohol. V nejtěžších případech může hepatitida B přejít do chronického a nevratného poškození jater a způsobit smrt.

Výskyt a šíření

Virus se přenáší infikovanou krví a tělesnými tekutinami nakaženého člověka (včetně spermatu, vaginálního sekretu a slin). K přenosu stačí mikroskopicky malé množství krve. Virus může přežívat po několik týdnů i v zaschlé krvi. V průběhu těhotenství nebo porodu může dojít k přenosu choroby z matky na plod.

Příznaky a průběh

Po uplynutí inkubační doby (asi 40–180 dní) se u většiny nakažených lidí projeví mírné, chřipce podobné příznaky nebo onemocnění proběhne bez příznaků, zejména u malých dětí. Některým nakaženým může ale infekce hepatitidou B způsobit obtíže trvající celé týdny a měsíce – stálou únavu, slabost, nevolnost, žluté zabarvení kůže, očního bělma a tmavou moč jako příznak poškození jater. Přibližně jeden z deseti infikovaných se nevyléčí úplně, a tak se stane tzv. chronickým nosičem viru. Tito lidé o své chorobě často ani nevědí, protože nemají žádné příznaky. Přitom jsou nejen šiřiteli nákazy ve svém okolí, ale navíc jsou sami ve velkém nebezpečí – časem u nich může choroba vyústit v cirhózu nebo rakovinu jater.

Léčba

Stejně jako u hepatitidy typu A, ani v případě žloutenky typu B dosud neexistuje účinná léčba. Podpůrná terapie spočívá ve vyloučení fyzické námahy a v jaterní dietě, kterou je třeba dodržovat po několik měsíců. Proto je výhodnější předcházet této nemoci očkováním. Především je třeba vyhýbat se přímému kontaktu s nakaženým. V praxi to znamená důsledně používat ochranné pomůcky např. při poskytování první pomoci, důkladně dezinfikovat porušené části pokožky a v osobním životě nepraktikovat sexuální aktivity s více partnery.

Hepatitida typu C

Hepatitida C je zánět jater způsobený virem hepatitidy C. Žloutenka typu C představuje nejčastější důvod pro transplantaci jater. Její přenos a příznaky jsou stejné jako u hepatitidy B. Na rozdíl od hepatitid A a B proti ní neexistuje očkování, ale dá se poměrně úspěšně (byť zdlouhavě a nepříjemně) léčit. Hepatitidou typu C nejčastěji onemocní rizikové skupiny obyvatelstva, např. uživatelé drog a promiskuitní jedinci.