Alergii můžeme definovat jako stav nepřiměřené, přehnané obranné reakce organizmu na cizorodý podnět. Výsledkem této reakce není obrana před nepříznivým vlivem, ale poškození organizmu.

Alergické projevy vznikají z mnoha příčin, které se navzájem doplňují. Podmínkou vzniku je:

• opakovaný kontakt s alergenem,
• schopnost organizmu bránit se vlivu působení různých škodlivin, alergenů,
• dědičnost,
• kvalita funkce nervového a endokrinního systému,
• vliv životního prostředí.

Alergeny jsou látky většinou bílkovinné povahy.

Alergizovat můžou i jiné podněty – chemické a fyzikální faktory. Všeobecně jsou známé alergeny inhalační – pyl, roztoči, plísně a jiné. Dalšími jsou nutriční – kravské mléko, vaječný bílek a jiné, další jsou kontaktní, které se projevují převážně na kůži. Fyzikální faktory způsobující vnímavým jedincům problémy, jsou chlad a teplo, UV záření a tlakové podněty…

První známky chladové alergie u nás popsali v roce 1957 Hlaváček a kolektiv. Dodnes je výskyt chladové alergie v literatuře ojedinělý. Chladová alergie se podílí asi 5 % na výskytu všech alergických onemocnění.

Chlad, jako spouštěč chladové alergie, vyvolává nejčastější kožní projevy – kopřivku.

K té dochází převážně na odkrytých místech organizmu, hlavně na rukou a tváři. Klinické projevy jsou viditelné po ohřátí organizmu na normální tělesnou teplotu. Typické příznaky jsou otoky rukou, zápěstí, kopřivka, svědění a pálení v místě kožních projevů. Příznaky chladové alergie se vyskytují i na sliznicích, což se projevuje kýcháním, rýmou, slzením, otokem sliznic. Chlad u alergických jedinců může vyvolat i astmatický záchvat a přidružit se může i tzv. celková anafylaktická reakce, která se projeví poklesem tlaku a vede až k selhání srdeční činnosti.

Vznik klinických projevů chladové alergie není závislý na stupních Celsia pod nulou. Může vzniknout po náhlé změně teploty, např. skoku do vody, studené sprše, přechodu ze slunce do stínu. Skokem do vody může u pacienta s přecitlivělostí na chlad dojít k šoku až k úmrtí.

Zatím není znám přesný mechanizmus vzniku chladové alergie. Pravděpodobně právě působení chladu způsobí vyplavení látek jako je histamin z buněk, které pak vyvolají alergickou reakci v organizmu.

Přecitlivělost na chlad může vzniknout i po transfúzi krevní plazmy, kdy se touto cestou do těla dostanou protilátky z plazmy dárce a ty pak způsobují alergickou reakci

Pro stanovení diagnózy chladové alergie je na prvním místě anamnéza a klinické projevy. Z vyšetření má význam expoziční test přiložením kostky ledu na předloktí na dobu 5–15 minut a odčítání o dalších 15 minut po odstranění kostky ledu. Vytvoří se klasický kopřivkový pupenec anebo otok na předloktí. Podobný diagnostický test dosáhneme působením chlorethylu na předloktí po dobu 15 minut, potom nejprve kůže zbledne, postupně se vytvoří zarudnutí a otok. U zdravého projevy dále nepostupují, u pacienta s chladovou alergií se postupně vyvíjí kopřivka a otok se zvýrazňuje. Při tomto testu mohou být přítomné i další příznaky, jako je kýchání, nebo rýma.

Z laboratorních vyšetření můžeme při výše uvedených chladových testech sledovat pokles bílých krvinek nebo pokles krevních destiček. U některých pacientů najdeme chladové protilátky – kryoglobulin nebo kryofibrinogen. Nález těchto protilátek však může souviset s výskytem vážného základního onemocnění – zhoubné nádory, onemocnění pojivové tkáně, chronické infekce. Chladová alergie může být dědičné onemocnění, mluvíme pak o tzv. familiární chladové urticarii – tedy kopřivce projevující se při působení chladu.

Prognóza chladové alergie je v převážné většině dobrá.

Prevence – koupele v chladné vodě s postupně klesající teplotou. V léčbě je první zásadou přerušit působení chladu. Z farmakoterapie léky, které se běžně používají i u jiných alergií, tzv. antihistaminika, při závažnějších klinických projevech kortikoidy a pak léky, které neléčí samotnou alergii, ale zmírňují příznaky alergické reakce.