Cesty dýchací

K horním cestám dýchacím patří dýchací orgány až po průdušnici (nos, nosohltan, hrtan, mandle, vedlejší nosní dutiny, hlasivky a průdušnice). Průdušky, průdušinky a plíce řadíme mezi dolní cesty dýchací. „U těch nejmenších je toto rozdělení více didaktické, protože čím je dítě mladší, tím těžší je hovořit o členění na horní a dolní cesty dýchací. U novorozeňat a u kojenců jsou dýchací cesty vzájemně tak propojené, že můžeme zcela bez obav hovořit o jednotných cestách dýchacích. V případě dvou- a tříměsíčního dítěte se infekce rozběhne zpravidla tak, že postihne celý dýchací aparát, a je mezi nimi skutečně těžké přesně a jednoznačně stanovit hranice, proto rozdělení na horní a dolní cesty dýchací u nejnižších věkových kategorií neplatí,“ přibližuje problematiku infekcí dýchacího aparátu MUDr. Jaroslava Orosová.

Děti žijící ve městech bývají nemocné častěji

Infekce dýchacích cest tvoří u dětí do 3 let 50 %, u dětí od 5 do 12 let představují 30 % z celkové nemocnosti. Každé druhé dítě přijaté do nemocnice má infekci dýchacích orgánů, která je tak závažná, že nemůže být léčena ambulantně. Ze všech onemocnění dýchacího aparátu představují však infekce dolních cest dýchacích přibližně jen 5 %, zbytek tvoří infekce horních cest dýchacích. Až 80 % všech případů infekcí mají na svědomí respirační viry, ve zbývajících procentech jsou způsobeny jinými mikroorganismy, převážně bakteriemi, ale i mykoplazmaty či chlamydiemi. „Veliký rozdíl v nemocnosti závisí na mnoha faktorech, ale i na tom, zda dítě žije ve městě, nebo na venkově. U dětí žijících na venkově se za běžnou nemocnost považuje, pokud je dítě nemocné cca 3–5× za rok. Ve městě je to však častější, až 5–8× ročně. V minulosti byla velmi výrazná nemocnost dětí nejen v mateřských školách, ale také v jeslích. Souviselo to jednak s vyšší porodností a následně také s vyšší návštěvností dětí v kolektivních zařízeních. V té době nebylo žádnou raritou, pokud dítě onemocnělo i 14–15× za rok, dnes je nemocnost dětí naštěstí mnohem menší a dítě v průměru onemocní 5–8× ročně. Změna však přinesla, kromě snížení nemocnosti, i lepší diagnostické možnosti. Dnes známe a umíme vyšetřit některé respirační viry, které jsou příčinou velmi závažných infekcí, hlavně u nejmenších dětí, ke kterým patří hlavně RS virus (RSV = respirační syncytiální virus, pozn. red.), ale například i virus sezonní nebo prasečí chřipky. Umíme izolovat více bakterií, umíme celkem přesně definovat poruchy imunity, zachraňovat nedonošené děti, které by v dřívější době neměly šanci přežít. Přestože četnost infekcí poklesla, a to i zásluhou očkování, mohou mít respirační infekty někdy těžší průběh,“ upozorňuje MUDr. Orosová.

Zápal plic u nedonošených dětí

V současné době se rodí mnohem více předčasně narozených dětí, z celkové porodnosti je to až 8 %, což je poměrně vysoké číslo. Podle počtu narozených dětí v jednotlivých letech to může být až kolem 8 000 dětí. Na novorozeneckých odděleních je vynikající péče, zachraňují se děti na hranici viability (viabilita = schopnost přežít), tzn. ve 24. gestačním týdnu (přičemž fyziologické těhotenství trvá 38–40 týdnů) a s porodní váhou často okolo 500 g.

„Nedonošenci s velmi nízkou porodní váhou se často narodí s nedostatečně vyvinutými plícemi, a proto u nich po narození dochází k postižení dolních cest dýchacích. Protože jejich plíce po porodu nepracují dostatečně, vyžadují ihned po narození přísun kyslíku, případně podání tzv. surfaktantu (látka pomáhající plicní tkáni ‚dozrát‘), také jim v dýchání pomáhají přístroje. Pokud u těchto dětí dojde k infekci dolních cest dýchacích, jedná se vždy o vážný stav. Zápal plic na již poškozené plicní tkáni znamená u předčasně narozeného dítěte život ohrožující stav. V těchto případech je namístě zvláštní přístup a pozornost nejen rodiče, ale i pediatra. Ta musí být podstatně vyšší a větší než u dětí, které se narodily v řádném termínu,“ vysvětluje primářka Orosová. Zápal plic se však může projevit i u donošeného dítěte, které se infikovalo v děloze (in utero) přímo od matky. Pokud se takovéto miminko narodí, může mít infikované plíce a dá se říci, že má vrozený zápal plic (adnátní pneumonie). Případně dítě získá zápal plic během porodu a infikuje se přímo v porodních cestách, pak hovoříme o tzv. perinatální (v době porodu získané) pneumonii.

Novorozenci a kojenci

Při infekci dolních cest dýchacích je třeba rozlišovat věkovou kategorii dětí, protože příznaky se v určitých věkových kategoriích liší a většinou platí pravidlo, že čím je dítě mladší, tím má infekce těžší průběh. U novorozenců a v mladším kojeneckém věku je jedním z prvních příznaků zánětu dolních cest dýchacích, ať už u průdušek či plic, to, že dítě začne lapavě dýchat nebo dýchat přestává, doslova má pauzy v dýchání, může mu i „prošedat“ kůže, přičemž nemusí mít zvýšenou tělesnou teplotu. Až později se přidávají ostatní příznaky v podobě kašle, vykašlávání, neklidu dítěte, nechutenství, zvracení či odmítání potravy spojeného s velkou plačtivostí. Zápal plic se může projevit dokonce bolestí bříška, která již může být signálem pro zánět pohrudnice.

2- až 5leté děti

„V této věkové kategorii se infekce dolních cest dýchacích projevují zpočátku jako infekce horních cest dýchacích, dítě má rýmu, teplotu, odmítá jíst, je nespokojené a neklidné, začíná kašlat, těžce dýchat, je unavené a v obličeji se mu objeví typický znak onemocnění dolních cest dýchacích – červené tváře. V této věkové kategorii děti už většinou nemívají poruchy dýchání a apnoické pauzy (apnoe = stav, kdy dítě přestane na nějaký čas dýchat), ale bolesti bříška jsou u nich v počátku častější. Občas je dokonce dítě odesláno na chirurgii s podezřením na akutní zánět slepého střeva a zápal plic se projeví až při hospitalizaci,“ upozorňuje MUDr. Orosová. Nález na dolních cestách dýchacích spolehlivě odhalí pediatr fonendoskopem (poslechem) a posoudí, zda jde o zánět průdušek, průdušinek, nebo zápal plic. V této věkové kategorii se může jednat o tzv. „atypický zápal plic“, který se nemusí vždy odhalit při poslechovém vyšetření fonendoskopem, ale až rentgenovým snímkem plic. Způsobují jej chlamydie nebo mykoplazmata. Tento typ zánětu plic je však častější spíše u starších dětí. Atypické pneumonie se vyskytují sezonně v malých „epidemiích“ a je třeba na ně myslet hlavně v souvislosti s vyšší nemocností v kolektivu, ve školách nebo v rodině, případně pokud již takováto infekce byla zjištěna v okolí dítěte. Je třeba, aby rodiče dítěte na tuto okolnost upozornili ošetřujícího lékaře.