Po infekcích dýchacích orgánů patří právě infekce močových cest mezi nejčastější dětská onemocnění. Jak jim předcházet a čeho se při jejich léčení vyvarovat, nám objasní MUDr. Jana Popelková, jejímž oborem je dětská nefrologie. „Infekce močových cest nepatří mezi nakažlivá onemocnění v tom smyslu, že by byla přenosná z člověka na člověka. Často jsou však u malých pacientů diagnostikována buď pozdě anebo nesprávně. A přitom včasné určení správné diagnózy a rychlý začátek adekvátní léčby snižuje riziko možných následků, které mohou být i u dětí velmi vážné.“

Co je způsobuje?

„Společným znakem infekcí močových cest je výskyt klinicky významného množství bakterií v moči. Většina těchto infekcí je způsobená jediným patogenem, proto nález dvou či několika mikroorganismů v moči obvykle svědčí o kontaminaci,“ vysvětluje MUDr. Popelková a připomíná: „Za významnou bakteriurii (infekci močových cest) se považuje počet 10⁵ a víc bakterií v l mililitru moči. Nejčastěji je původcem infekce tyčinková bakterie Escherichia coli (velmi často jen zkráceně E. coli). Žije v tlustém střevě a na pokožce kolem konečníku. Je jedním z nejdůležitějších zástupců střevní mikroflóry a její přítomnost je nezbytná pro správný průběh trávicích procesů ve střevě. Některé vzácnější kmeny E. coli jsou nebo za určitých okolností mohou být patogenní. Mohou způsobit různé zánětlivé stavy…

Mezi ostatní původce infekcí močových cest patří enterobakterie, které se často vyskytují u pacientů s malformacemi močového systému.“

Odběr moči – správný postup

Potvrzení diagnózy je založeno na přítomnosti klinických příznaků, laboratorních ukazatelích a pozitivitě močového nálezu: přítomnost krve, bílkovin, leukocytů a bakterií v moči. Proto dříve, než se stanoví diagnóza, je nutné odebrat a vyšetřit moč. Pro tento účel se používají sterilní zkumavky. Správný postup, který by měli rodiče zachovávat, prozrazuje MUDr. Popelková: „Před odběrem je potřeba dítěti důkladně očistit vnější genitálie a do zkumavky odebrat moč ze středního proudu. Nejvhodnější je ranní moč (což ale není podmínkou), přičemž je důležité ji co nejrychleji odevzdat k vyšetření. Při déletrvající prodlevě se mohou bakterie ve vzorku pomnožit, a tím dochází ke zkreslení výsledku.“

Maminky často u malých dětí upřednostňují odběr moči do sáčků. Je to správné? „Tato metoda je sice technicky jednodušší, ale je poměrně málo spolehlivá. Až 85 % nálezů ze sáčků totiž přináší falešně pozitivní výsledek. Odběr moči pomocí sáčků se používá jen na screeningové vyšetření, není vhodné takto zachycenou moč posílat na kultivační vyšetření.“

Z odebraných vzorků se infekce močových cest určuje testačními papírky a podrobnějším mikroskopickým vyšetřením. Dnes již i u nás mají někteří praktičtí dětští lékaři ve svých ordinacích přesné močové analyzátory, které vyhodnotí až jedenáct močových parametrů během několika minut. Výsledek kultivačního vyšetření moči bývá obvykle znám v průběhu 24–48 hodin.

Podle lokalizace zánětu lze infekce dělit na:

• infekce dolních močových cest (cystitida) – zánět postihuje močový měchýř a močovou trubici;
• infekce horních močových cest (pyelonefritida) – zánět postihuje močovody a ledviny.

Klinické příznaky souvisí jak s místem, kde se zánět nachází, tak především s věkem dítěte.

Infekce dolních močových cest (cystitida)

Rodiče mohou poměrně lehce rozpoznat příznaky, které toto onemocnění doprovázejí. Pokud dítě chodí na WC častěji, než je obvyklé, přičemž pokaždé močí jen velmi málo a při močení pociťuje pálení a řezání, jedná se s největší pravděpodobností o cystitidu (zánět močového měchýře).

Pokud dítě dokáže lokalizovat svoji bolest, pak je důležité vědět, že pro tuto diagnózu je typická bolest v podbřišku. Infekci doprovází jen mírně zvýšená teplota (někdy zůstává dítě zcela bez teplot). MUDr. Popelková připomíná: „K projevům cystitidy patří i to, že se dítě pomočuje. V jedné třetině případů dochází i ke změně zabarvení moči (do červena zbarvená moč), někdy ale může jít o zavádějící jev, protože u zdravého dítěte mohou změnu barvy moči způsobit i některé medikamenty (například B-komplex), konzumace červené řepy anebo přibarvované nápoje.“

V novorozeneckém věku je výskyt cystitidy častější u chlapců, později zase u dívek (roli zde hrají anatomické poměry – krátká močová trubice a blízkost konečníku – tedy lehký přístup bakterií ze stolice).

Léčba infekcí dolních močových cest u dětí probíhá ambulantně, trvá pět až sedm dní. A na co by měli rodiče dbát především? Měli by dítěti zabezpečit dostatečný příjem tekutin. Pití vody a čaje přispívá k vyplavení bakterií a znemožňuje jejich průnik do sliznice močového měchýře.

Infekce horních močových cest (pyelonefritida)

Je to závažné onemocnění, které bychom mohli velmi stručně charakterizovat jako bakteriální zánět ledvinných pánviček a okolní tkáně. Typicky se projevuje bolestí v zádech, horečkou a obtížemi při močení… Jaké příznaky na něj upozorňují? MUDr. Popelková: „Klinické projevy závisí na věku pacienta. Čím je mladší, tím má méně typické příznaky. U nejmenších dětí je často přítomna horečka (39–40 °C), dítě je neklidné. Při přebalování si maminky mohou všimnout, že plenka nepřiměřeně zapáchá anebo je na ní ‚flíček‘ (tyto změny způsobuje zkalená moč, respektive krev v moči – normálně je moč čirá a mívá světle žlutou barvu). K dalším příznakům patří často i zvracení, nechutenství, dítě se jeví jako apatické, špatně prospívá, a pokud se u něj objeví žloutenka, trvá velmi dlouho. U větších dětí se objevuje tupá bolest v bedrech.“

Diagnostika

Na onemocnění upozorní už typické příznaky a klinické vyšetření u pediatra. Rozhodující pro diagnózu je kromě chemického a kultivačního vyšetření moči i CRP vyšetření z kapky krve. Vysoce pozitivní zánětlivé parametry svědčí o tom, že se jedná o postižení tkáně ledviny.

U malých dětí tato diagnóza vyžaduje hospitalizaci, zejména tehdy, přetrvává-li vysoká teplota, nepřijímá-li dítě tekutiny, je dehydrované a zvrací.

Léčba

„Akutní pyelonefritida vyžaduje nasazení antibiotik ve formě infuzí, obvykle do poklesu teplot, pak se pokračuje v další léčbě (alespoň 14 dní),“ připomíná MUDr. Popelková. Ale i pokud jde o domácí péči, je potřeba brát pravidelně antibiotika v dostatečných dávkách a dodržovat určitý léčebný režim. „Zásadním opatřením je zabezpečit dítěti dostatečný příjem tekutin, teplo a klid. Rodiče by si měli uvědomit, že dítě, které onemocnělo infekcí močových cest, nesmí žíznit. Podávané nápoje by měly být teplé (nevhodné jsou sycené minerálky, limonády, džusy). Nápoje, které dítěti nechutnají (například urologický čaj), není nutné podávat. Vhodným pitím jsou brusinkové nápoje, které snižují pH moči, čímž se vytváří nepříznivé prostředí pro množení bakterií.“

Při přípravě jídel nejsou potřebná zvláštní opatření. Volí se nedráždivé, věku přiměřené potraviny obsahující minimální množství soli.

Jak na recidivy?

Pokud se infekce močových cest v dětském věku chronicky opakují, je nevyhnutelné pátrat po příčinách jejich vzniku. MUDr. Popelková upozorňuje na to, že mezi standardní vyšetření dětí dnes patří i sonografické vyšetření. „Při podezření na vývojové odchylky se indikuje RTG vyšetření s cílem odhalit vezikoureterální reflux. Dále je vhodné provést izotopové vyšetření DMSA (scan), které odhalí jizvy ledvinné tkáně. Pokud se ani po těchto vyšetřeních příčina opakujících se zánětů nezjistí, je vhodné urologické vyšetření na vyloučení stenózy (zúžení) močové trubice.“

Rodiče, je to na vás…

Odborná péče o dítě, které onemocnělo zánětem močových cest, vyléčením akutního infektu nekončí. Vyžaduje další sledování dětským nefrologem nebo urologem. MUDr. Popelková hovoří o nezbytných režimových opatřeních, která bychom měli doma zavést, nechceme-li, aby dítě bylo v budoucnu atakováno dalšími záněty.

„Základem je osobní hygiena, k níž by měli rodiče dítě vést přiměřeným způsobem. Děti by také měly pravidelně močit (pro starší děti platí tří- až čtyřhodinový interval).

U chlapců klademe důraz na hygienu předkožky. Během běžné hygieny předkožku stahujeme (velmi jemně, aby nedošlo k jejímu natržení). Hygienu je potřeba provádět pod tekoucí vodou – tedy nikoli ve vodě, v níž se dítě koupalo.

Děvčata zase mají nosit vzdušné, bavlněné kalhotky, které nikde neškrtí, nevhodná jsou například tanga (ale třeba i hodně těsné džíny).