Náušničky pro holčičky
Náušnice patřily k ozdobám žen už odpradávna. Víte však, že mohou mít velký vliv na zdraví dětí i dospělých?
Trocha teorie
Už ve starověkém Egyptě se ovlivňovalo zdraví nositele náušnic pomocí kamenů do nich vsazených, piráti si prý vpichem zlaté náušnice do určitého bodu zlepšovali zrak.
V materiálech o akupunktuře je psáno, že na lidském těle se vyskytuje několik míst, ze kterých se dají reflexní cestou ovlivnit všechny orgány a části těla. K těmto reflexním plochám patří ucho, plosky chodidel, dlaně rukou, nos a oči. Tyto plochy se při alternativních způsobech léčení využívají nejen při diagnostice, ale i k vlastní léčbě. Plochy chodidel a dlaně rukou je možné využít k reflexním masážím. Oko se používá v iridodiagnostice (analýza oční duhovky). Při ušní akupunktuře se místo na uchu dráždí hlavně akupunkturními jehlami nebo laserem (hlavně u malých dětí). Méně často se používají kuličky, magnety, minerály nebo semínka. Při léčbě se jehly buď po určitém čase, většinou do 30 minut vytahují nebo se v uchu ve formě permanentních jehliček nechají až několik dní nebo týdnů.
Vpichem jehly se tak hledá a stimuluje místo na ušním boltci, které odpovídá místu onemocnění v těle. Akupunkturista vyhledává bod co možná nejpřesněji. Důležité však je i to, čím je bod drážděný. Jiný účinek mají zlaté, stříbrné nebo ocelové jehly. Na výběr materiálu pro náušničky platí stejně přísná kritéria. Podobný účinek jako permanentní jehly nebo jiné dlouhodobé dráždění akupunkturních bodů mají i náušničky. Během léčebného dráždění akupunkturních bodů je snaha najít místo účinku úplně přesně, potom se zvažuje a vybírá forma, materiál a následně se zvolí optimální doba dráždění.
Při neznalosti polohy bodů a živelném umísťování náušnic můžeme nevědomky podráždit body, čímž reflexně ovlivňujeme nejrůznější orgány a místa v těle. Pokud jde pouze o jednu náušničku, většinou je organizmus schopný působení i nesprávně umístěné náušnice kompenzovat. S rostoucím počtem náušnic (u vyznavačů piercingu) se možnost kompenzace samozřejmě snižuje, protože každý organizmus se se zátěží vyrovnává individuálně.
Pro malé princezny
„Holčička přece musí mít náušničky,“ tvrdily a stále tvrdí babičky a tety z rodiny. A tak se houfně sotva týdenním děvčátkům v porodnici propichovala ouška a dávaly se náušničky. To bylo v době, kdy se společnost mylně domnívala, že čerstvě narozené miminko je vůči bolesti méně citlivé než starší kojenec. Chyba! Poslední výzkumy totiž dokázaly, že propíchnutí ušních lalůčků, tzv. piercing uší, je bolestivé i pro ně, protože novorozeně už na bolest reaguje, dokonce už 6měsíční plod v mámině bříšku dokáže vnímat nepříjemné pocity.
Kromě výrazu tváře a pohybu těla je projevem bolesti u malých dětí i typický bolestný pronikavý pláč ve vysokých tónech. Bolest je provázena i změnou fyziologických funkcí: počtem pulzů, frekvencí dýchání, krevního tlaku a okysličení tkání. Po bolestivých zákrocích se v krvi dítěte zvyšuje hladina stresových hormonů (např. kortizonu). Neuzavřeným tématem diskuzí je i podávání léků tlumících bolest (analgetik) v novorozeneckém věku a riziko vzniku komplikací souvisí i s oslabením imunity v důsledku stresu. I přesto, že donošené novorozeně přichází na svět s určitou imunitní výbavou, je jeho imunitní systém v porovnání se staršími dětmi oslabený a každé narušení integrity jeho přirozených ochranných bariér mohou provázet infekce. Ve věku do 1 roku si i neklidnější dítě může náušnici nechtěně strhnout a spolknout ji. Nebezpečné může být i vdechnutí takovéto ozdoby.
Jdeme na to: nastřelit, či raději propíchnout?
Zvážili jsme možná rizika, a přesto trváme na tom, že ty neodolatelné náušničky od kmotry přemístíme naší budoucí parádnici z dárkového balení na ouška. Máme na výběr ze dvou možností: klasické propíchnutí jehlou nebo nastřelení.
O propíchnutí jehlou můžete požádat v ambulanci u vašeho pediatra. Při tomto způsobu se doporučuje použít náušničky, které se nasouvají zezadu, aby se protáhly ouškem současně s vytažením jehly. Pro náušničky zasouvatelné zepředu je třeba jehlu nejdříve vytáhnout a až potom do krvácející ranky vsunout náušničku. Lepší však je provést vpich obráceně, tedy zezadu ušního boltce dopředu a náušničku přes špičku jehly protáhnout ušním boltcem zepředu dozadu. Před zákrokem namočte náušničky minimálně na 48 hodin do lihu kvůli dezinfekci.
Nastřelování je méně bolestivá metoda a řada pediatrů ji upřednostňuje. Vpichy se lépe hojí. Zeptejte se svého dětského lékaře, jestli tuto možnost nabízí. Kromě ordinací pediatrů je možné nastřelení absolvovat např. v Ústavu lékařské kosmetiky nebo v kosmetických salónech. Podle rad akupunkturistů můžete navštívit i studio, ve kterém používají akupunkturní mapku ucha. Pozor ale na různé velikosti náušnic. Pediatři většinou mají sortiment dětských nastřelovacích náušnic, ale v kosmetických centrech tomu tak být nemusí.
Kolik to bude stát?
Obvykle zaplatíte za náušnice ze speciálního kovu (chirurgická ocel a titan) nebo chirurgického plastu podle tvaru a provedení cca 100 až 250 Kč za každou. Cena za nastřelení, ošetření a poučení o dalším postupu se odvíjí od nákladů jednotlivých ordinací, ale obvykle se u lékařů pohybuje kolem 100–300 Kč, v kosmetických salónech to bývá někdy i mnohem více . Pokud je maminka více úzkostná a nechce svou holčičku vystavit bolesti, může asi 1 hodinu před provedením vpichu k zavedení náušnic potřít boltec silnou vrstvou znecitlivující masti (EMLA). Tím se výkon prodraží cca o 600–700 Kč, které zaplatíte za mast v lékárně. U klasického propíchnutí jehlou je snad možné o tom uvažovat. Pokud se však rozhodnete pro nastřelení náušnic, není toto znecitlivění nutné. Výkon je tak rychlý (od 1 do 3 vteřin), že se dítě v náručí matky často prakticky hned uklidní. Vhodné je přiložit dítě k prsu ke kojení a bolest je hned pryč. Podávat celkově léky proti bolesti v sirupu nebo čípcích není vůbec nutné. Osvědčilo se však před „zákrokem“ navlhčit čtverce gázy a dát je do mrazáku. Tyto pak může dát maminka dítěti na ouška jako obklad pod čepičku. Takto ochlazené místo vpichu nebolí a maminku to „vyjde“ levněji než znecitlivující krém.
I přes dodržení přísných hygienických opatření při zákroku se může stát, že se infekci a následnému zhnisání nevyhnete. Proto se doporučuje okolí vpichu alespoň 2x denně potírat dezinfekčním prostředkem (60% líh) až do úplného zahojení. Je třeba omezit kontakt oušek s vodou při koupání a mytí vlásků. Pokud dojde kolem vpichu ke zhnisání, nemusíte náušničky ihned vytahovat. Navštivte raději svého pediatra a požádejte o vhodnou léčbu, nejčastěji to bude antibiotická mast. Nastřelené náušničky nevyměňujte za jiné dřív než po pěti až osmi týdnech. Předtím si prověřte, zda je ranka už zahojená.
Není všechno zlato, co se třpytí
Abychom se vyhnuli alergické reakci, měli bychom pořídit náušničky z ušlechtilých kovů, jako je zlato, stříbro nebo chirurgická ocel. Osvědčil se i titan (pozlacený nebo čistý) a také celoplastové náušničky . I ve 14–18karátovém zlatě či chirurgické oceli se mohou nacházet známé alergeny – nikl, chróm či kobalt. Zvlášť opatrní bychom měli být při volbě drahých kamenů, které mohou mít na malý organizmus nežádoucí účinek.
Správné načasování
To je otázka, která se stala předmětem mnohých diskuzí. Většina lékařů doporučuje propíchnutí nebo nastřelení mezi třetím až šestým měsícem věku děvčátka, ale vždy až po očkování tzv. hexavakcínou. Do tohoto období se ouško ještě vyvíjí, roste a mění tvar. Později bychom mohli zjistit, že náušničky nejsou na tom „správném“ místě. Dokonce v některých salónech nastřelují náušničky dětem až od jednoho roku. I v tomto věku je třeba na dítě dávat dobrý pozor, aby se za ouška nechytalo a manipulací s náušničkami si nepřivodilo poškození lalůčků či infekci.
Pokud dokážete rodinu přesvědčit, že na takovouto parádu má vaše princezna ještě čas, a vyčkáte na období, kdy si náušničky bude nejen sama přát, ale bude i ochotna podstoupit „bolest pro krásu“, určitě nic nezmeškáte.
Jak jsem to vyřešila já:
„Jsem už třicátnice, ale pamatuji si, jak mi maminka vyprávěla hrůzostrašné historky o dětech, které si do pletené čepice pohybem hlavy zapletly i náušničku a při svlékání si tu náušničku téměř vytrhly. Po zádech mi přeběhl mráz a náušnice mi na vlastní žádost nastřelili až na střední škole. Vlastně jsem o nic nepřišla.“
– Ivana R., 2 děti
„Když se blížil křest, dali jsme naší malé propíchnout ouška v dětské ambulanci, měla tehdy 1 měsíc. Sestřička mě poslala ven a dobře udělala, protože bych jinak plakala spolu s malou. Ranky jsme ošetřovali lihem a odvarem z řepíku a pěkně se to zahojilo.“
– Zuzana B., 1 dcerka
„Byla jsem pevně rozhodnutá, že naší malé Elle nedáme náušničky dřív, než si o ně sama řekne. Pak to ale začalo: babička, teta, kamarádky … a konečně cizí lidé, kteří říkali, že máme moc hezkého chlapečka. A tak jsem neodolala.
Navštívili jsme pediatra, který tuto službu nabízí a také má sortiment dětských náušnic. Vybrali jsme si maličkaté celoplastové třpytivé pomněnky.
Zákrok proběhl profesionálně. Malá se pistole spíš lekla, takže druhé ouško už proběhlo s křikem. Od lékaře jsme dostali lékařskou zprávu, ponaučení o ošetřování ranek a preventivně malou tubu lokálních antibiotik, která jsme nakonec nepoužili. Ranky ani nekrvácely, ani nehnisaly. Po pár týdnech jsme plastové náušničky vyměnili za zlaté. Nastřelování náušniček jsme absolvovali až po poslední podané hexavakcíně.“
– Marcela, 1 dcerka
„Naše Vanesska měla jako miminko vážné zdravotní problémy, takže o propichování oušek nebyla ani řeč. Když se ze všeho zlého dostala, nastoupila do školky. Téměř všechna děvčátka měla náušničky, takže jsme v den jejích 4. narozenin navštívili salón krásy, kde nám drobné červené bobulky nastřelili. „Malá dáma“ statečně trpěla pro krásu a dodnes nelitujeme.“
– Petra S., 2 dcerky