Očkování proti planým neštovicím

Plané neštovice, pokud se vyskytnou v dětství, jsou nepříliš vážným virovým onemocněním s typickou vyrážkou, komplikace se vyskytují jen vzácně. U starších dětí a dospělých však může mít toto onemocnění závažný průběh, proto se doporučuje očkování proti planým neštovicím doplnit neočkovaným dětem, které neprodělaly toto onemocnění před nástupem do školy, případně do období začátku staršího školního věku.

Očkují se živou, oslabenou vakcínou děti od 9 měsíců věku, vhodnější je však malým dětem podat vakcínu ve formě tetravakcíny společně s látkou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám v 15. měsíci věku. Dříve se dvě dávky vakcíny podávaly jen dětem starším 12 let a dospělým v odstupu 6 týdnů.

Kojenci a malé děti se očkovali jen jednou dávkou vakcíny, ochrana proti onemocnění planými neštovicemi však dosahovala pouze cca 85 %. Proto se doporučuje podávat všem dětem dvě dávky vakcíny. Pokud již děti byly očkovány dříve jednou dávkou, podává se posilovací dávka kdykoliv, když je to možné, třeba po letech. Očkování chrání dlouhodobě nejen proti planým neštovicím, ale vede i ke snížení výskytu pásového oparu.

Očkování proti žloutence typu A

Hepatitida A je známa také jako „nemoc špinavých rukou“. Očkování je vhodné, zejména když se dítě začne batolit, případně když začne chodit do kolektivu, často navštěvuje různé kempy a tábory, pobývá v podmínkách s improvizovaným hygienickým zázemím a pravidly atd. Očkuje se po roce věku dvěma dávkami vakcíny, po půl roce až roce od první vakcinace se podává ještě další, posilující dávka, která zajistí dlouhodobou, prakticky celoživotní ochranu proti tomuto onemocnění.

Kombinovaná vakcína proti žloutence typu A a B

Je určena pro děti, které dosud nebyly očkovány proti žloutence typu B (v hexavakcíně). Očkují se 2 dávky s odstupem 1 měsíce a za 6–8 měsíců se provede přeočkování 3. dávkou, po které je již celoživotní ochrana.

Očkování proti meningokokům

Onemocnění vyvolává několik typů bakterií meningokoků. K přenosu dochází vzdušnou cestou kapénkovou nákazou. Zdrojem nákazy je člověk a nejčastěji onemocní děti do 4 let, dospívající a mladiství. Jedním z rizikových předpokladů pro meningokokovou infekci je pobyt ve velkém kolektivu v uzavřeném prostoru, kde jsou příznivé podmínky pro možné šíření nákazy.

Onemocnění se ve svém začátku projeví vysokou horečkou, celkovou zchváceností, bolestmi hlavy, kloubů, svalů. Na kůži se tvoří drobné červené skvrnky a malé modřinky, které neustále přibývají a splývají. Během velmi krátké doby se může rozvinout hnisavý zánět mozkových blan s poruchou vědomí. Nejtěžší formou onemocnění je rychle se rozvíjející kritický šokový stav se selháním životně důležitých orgánů.

Průběh onemocnění je někdy extrémně rychlý, a tím velice nebezpečný, přes veškerou moderní dostupnou lékařskou pomoc může dojít k úmrtí.

Očkování existuje proti meningokoku A a C. Proti typu B se očkovací látka zatím vyvíjí a není registrovaná, dostupná bude cca do tří let. Očkují se děti od 2 měsíců věku postupně 4 dávkami, od 7. měsíce věku 3 dávkami, po roce věku 1 dávkou vakcíny.

Klíšťová meningoencefalitida

Klíšťovou encefalitidu (tj. nehnisavý zánět mozku a mozkových blan) způsobuje virus, který je přenášen klíšťaty. Onemocnění může probíhat lehce, nebo dokonce bez příznaků, ale i závažně s poškozením nervové soustavy. Batolata a malé děti onemocní jen zřídka a nemívají závažné komplikace, proto se v poslední době doporučuje očkovat až kolem třetího, resp. pátého roku věku. Pokud na očkování rodiče trvají, je možné očkovat již mezi 12. až 18. měsícem věku. Základní očkování tvoří tři dávky a přeočkovává se zpočátku každé tři roky, později po pěti letech jednou dávkou vakcíny. Doporučuje se očkovat v chladných měsících roku před počátkem sezony výskytu klíšťat, není to ale podmínkou, v některých zemích se očkuje po celý rok.

Očkování proti HPV infekci – rakovině děložního čípku

Očkují se děvčata od cca 11 do 15 let a mladé ženy do 26 let, pokud nebyly očkovány dříve. Vakcína je chrání proti dvěma až čtyřem nejčastějším sérotypům lidských papilomavirů (podle typu vakcíny), které způsobují ve vysokém procentu rakovinu děložního čípku, závažné dysplastické změny děložního hrdla, vulvy a pochvy aj.

Vakcína nejúčinněji chrání dívky a mladé ženy, pokud se aplikuje před začátkem aktivního pohlavního života, je však možné očkovat i mladé dívky a ženy, které již měly pohlavní styk. V některých zemích se očkují i chlapci, protože právě muži tuto nebezpečnou infekci přenášejí. Základní schéma očkování 3 dávkami je obdobné jako u vakcíny proti žloutence typu A a B.

Očkování proti chřipce

Chřipka je prudký zánět dýchacích cest, který se po uplynutí inkubační doby (tj. 12–48 hodin) projeví rychlým nástupem horečky, třesavkou, velkými bolestmi hlavy, svalů, kloubů a pocitem těžké schvácenosti. Někteří pacienti mají pocit na zvracení, děti dokonce často zvrací, trpí spavostí, omámením, až halucinací, takže někdy bývá vysloveno podezření na zánět mozkových blan. Suchý, dráždivý kašel, který chřipku vždy doprovází, případně i bolest za hrudní kostí, se u některých pacientů dostaví hned na počátku nemoci, u jiných o něco později. K nejčastějším komplikacím patří zápal plic, zánět vedlejších nosních dutin, zánět středního ucha apod. Malé děti a staří lidé jsou nejvíce ohroženi komplikacemi, při kterých bývají hospitalizováni.

Očkování dětí má velký význam, a to zejména u malých dětí mladších 2 let. Očkovat lze však děti starší 6 měsíců (u mladších nebyla klinicky ověřena bezpečnost a účinnost tohoto očkování). Děti mladší 3 let se očkují podáním dvou polovičních dávek (0,25 ml) v intervalu 1 měsíce.

Zpravidla se očkuje každoročně od září (začátek plánované chřipkové sezony) do listopadu, někdy i déle, pokud chřipková epidemie propukne později. Ochrana vzniká zhruba do 10–14 dní po podání vakcíny a přetrvává minimálně po dobu 6 měsíců, což je doba dostatečná pro ochranu během předpokládané chřipkové sezony. Pro další chřipkovou sezonu je třeba očkování opakovat, a to nejen z důvodu časově omezené ochrany, ale především z důvodu jiných divokých chřipkových virů.