Dříve než si rozebereme jednotlivé příčiny, příznaky a následky toho, že děti neprospívají, podívejme se, co je pro daný věk optimální z hlediska adekvátního fyziologického, psychického a motorického vývoje.

Raný dětský věk

Předchází mu nitroděložní období, raný dětský věk pak začíná narozením dítěte a trvá prvních 14 let jeho života. Z praktických a statistických důvodů se dělí na jednotlivá období.

Prvních 28 dní života dítěte označujeme jako novorozenecké období, přičemž prvních sedm dní vydělujeme jako tzv. užší novorozenecké období. Obecně je charakterizováno adaptací na nové prostředí. Novorozenec se přizpůsobuje novým životním podmínkám. Objevují se funkce, které byly v průběhu fetálního života jen slabě rozvinuté, nebo nebyly v činnosti. Zástava placentárního oběhu vyvolá změny, které jsou nejprve funkčního charakteru, později jsou spojeny s přestavbou a dozráváním celých systémů. Nastupuje samostatné dýchání, přestavba oběhu, vzniká potřeba udržet si tělesnou teplotu, acidobazickou, iontovou a vodní rovnováhu, začíná fungovat trávení, zapojují se exkreční funkce aj. U předčasně narozených, nemocných, postižených nebo novorozenců s vrozenými vadami je adaptace ztížena v závislosti na stupni odpovídajícího postižení.

Kojenecké období trvá do konce 1. roku života dítěte. Je dobou intenzivního růstu a rozvoje motorických a psychických funkcí. Dítě bývá zpravidla první měsíce pouze kojeno, což je velmi důležité pro vývoj jeho obranných schopností, citový vývoj a správnou funkci některých systémů. Kojenec vyžaduje vhodnou péči a ochranu před infekcemi. V tomto období je pravidelně sledován příslušným praktickým dětským lékařem, v poradně se kontroluje jeho růst a vývoj, velký význam má v této době také očkování.

Specifika dalších období 

Batolecí období – období 2.–3. roku. Dítě se osamostatňuje v základních životních funkcích, v chůzi, řeči, přijímání potravy, udržování čistoty a poznávání prostředí.

Předškolní období – 4.–6. rok života. Pokračuje osamostatňování dítěte a zdokonalování získaných zkušeností. Dítě je obratnější, touží po hře, povídání, zábavě. V chování se může objevit negativismus.

Školní období – dítě ve věku 7–14 let. Toto období se dále ještě dělí na mladší a starší školní věk. Škola výrazně ovlivňuje vývoj poznání a zájmů dítěte. Na děti má pozitivní vliv práce v zájmových kroužcích a mimoškolní aktivity, zejména sport. V tomto období se projevují individuální zájmy, jejichž rozvíjení děti často orientuje k volbě budoucího povolání.

Růst a vývoj

Základními charakteristikami dětského věku jsou růst a vývoj. Oba tyto procesy jsou úzce spjaty a vzájemně se podmiňují. Co rozumíme pod pojmem růst? Kvantitativní přibývání tělesné hmotnosti jako celku a jeho jednotlivých častí. Vývoj představují kvalitativní změny spojené s diferenciací tkání jednotlivých systémů a následný rozvoj jejich činnosti. Důležité je uvědomit si, že růst a vývoj nejsou rovnoměrné po celé dětství a mohou být ovlivněny mnohými faktory.

Pojmem růst rozumíme nárůst délky a zvětšování hmotnosti těla a jeho jednotlivých častí. Růst těla není rovnoměrný a proporcionální. Zvětšování délky těla je podmíněno růstem kostí, přičemž se mění jejich tvar a struktura. Je regulován bezpočtem vnitřních faktorů (hormony, růstové faktory, genetická výbava – vysocí rodiče mívají vysoké děti, a naopak, atd.) a vnějšími vlivy (prostředí, životospráva, fyzická aktivita, sport, výživa – při správné výživě rostou děti rychleji, socioekonomické faktory aj.).

Percentilové grafy

Odborníky doporučovaným nástrojem k zaznamenávání a hodnocení růstu jsou percentilové grafy. Při průběžném sledování naměřených hodnot výšky dítěte nemůže lékaři ani rodičům uniknout změna pozice v percentilové síti, která může signalizovat možnou poruchu tělesného růstu.

Po zanesení tělesné výšky odpovídající věku dítěte do percentilového grafu je možné srovnat výšku dítěte s výškou jeho vrstevníků a zhodnotit tak míru odlišnosti od normy (např. dívka na 20. percentilu tělesné výšky je vyšší než pětina jejích vrstevníků, ale 80 %, tj. čtyři pětiny dívek ve stejném věku jsou vyšší než ona). Roste-li dítě pod čarou 3. percentilu, pak je pravděpodobné, že s jeho růstem nemusí být vše v pořádku, a jistě je v takové chvíli vhodné tuto skutečnost konzultovat s ošetřujícím lékařem. Pokud se však dítě od narození stále pohybuje svou výškou kolem 3. percentilu, stejně tak i hmotnost je v tomto pásmu a dítě je jinak zdravé, nemusíte se znepokojovat, zvláště, jsou-li jeho rodiče malého vzrůstu.

Novorozence, kojence a malé děti do dvou let měříme zásadně vleže s využitím bodymetru (dříve korýtko) nebo speciálního měřítka pro kojence, které by měly zcela jistě být v ordinaci každého praktického dětského lékaře.

Při měření staršího dítěte ve stoje by dítě mělo být zásadně bosé, s nataženými dolními končetinami, s chodidly u sebe. Hýždě a lopatky se dotýkají svislé stěny měřidla, horní končetiny zcela volně visí podél vzpřímeného trupu. Hlava je orientována jako při pohledu do dálky. Na vrchol temene přiložíme kolmo pevný plochý předmět a odečteme hodnotu tělesné výšky.

Velikost dítěte je ovlivněna rasově, národnostně a geneticky. Co se týče dědičnosti, je častým jevem, že malé matky mají asi o 8 % menší děti než matky vyšší a těžší. Menší novorozenci se rodí velmi mladým a starším matkám, obecně také z vícečetných těhotenství.

Specifika přírůstku hmotnosti a růstu dle jednotlivých období:

Novorozenecké období – proporce těla mají své zvláštnosti – velká hlava, poměrně dlouhý trup a krátké končetiny.

Kojenecký věk – nejintenzivnější přírůstek je v prvních třech měsících života, později se zpomalí. Dítě nemusí přibírat každý den. Normální porodní hmotnost se ve 4. měsíci života zdvojnásobí a kolem 1. roku věku dítěte ztrojnásobí. Novorozenci s nízkou a nadměrnou hmotností váží a měří ve věku 1 roku přibližně stejně jako ostatní děti. Kojenec za první rok svého života vyroste asi o 25 cm.

Batolecí věk – dítě ročně přibere asi 2 kg, ve 2. roce vyroste přibližně o 11 cm a ve 3. roce o 9 cm.

V tomto věku se uzavírá velká fontanela a končí prořezávání mléčných zubů.

Předškolní věk – v tomto období je tempo růstu nejnižší z celého dětského věku – dítě ročně přibere asi 1,5 kg a vyroste o 5 cm.

Školní věk – pro něj je typická pomalá intenzita růstu (cca 5–6 cm a 2–4 kg ročně), končetiny rostou relativně rychleji v porovnání s trupem a hlavou.

(Ne)prospívání nejmenších

Samo prospívání závisí na mnoha faktorech. Některé z nich lze ovlivnit, některé však nikoli. Prospívání je poměrně významně ovlivněno stravováním. Obzvlášť důležité je v kojeneckém období, a protože nejvhodnějším zdrojem potravy v tomto věku je mateřské mléko, děti, které jsou kojeny, obvykle prospívají, i když mohou být i drobnější. Pokud však matka nemá mléko nebo ho nemá dostatek, je odkázána na umělou výživu tzv. mléčnou formulí, tj. adaptovaným kravským mlékem, které je svým složením přizpůsobeno mléku mateřskému a obohaceno o některé živiny a vitaminy. Nekojené děti mívají častěji problémy se zažíváním. Pokud pediatr nezjistí příčinu neprospívání dítěte, sleduje kojence případně i dětský gastroenterolog, hledají se i další možné příčiny neprospívání. Je nutno říci, že celkově ovlivňují prospívání i některé další systémové poruchy. Kromě nemocí trávicího ústrojí mohou být důvodem neprospívání také oběhové a časté respirační nemoci, stejně jako endokrinologické a imunologické poruchy.

Příčiny

Pátrat po příčinách toho, proč dítě odmítá jíst, proč je neustále nemocné, slabé či unavené, není jednoduché. K neprospívání mohou vést mnohé faktory, které se navíc rozvíjejí v kterémkoli věkovém období. Jsou to např. chromozomální anomálie, poruchy hormonálního systému (např. štítné žlázy), nemoci související s metabolismem (cukrovka, cystická fibróza, celiakie), chronická onemocnění jater, ledvin; v ojedinělých případech i psychické poruchy.

Statistiky však poukazují na to, že ve většině případů je hlavní příčinou neprospívání dětí snížený příjem potravy. Objevují se i případy, kdy se na neprospívání dítěte podepisuje nevyhovující výživa, případně nedostatečná péče, horší, ale bohužel možnou, variantou je i týrání dětí.

Při posouzení zdravotního stavu dítěte je potřeba zjistit možný výskyt vrozených vývojových vad, prodělané infekce, možné alergie. Nezanedbatelné nejsou ani informace o absolvování povinného očkování nebo zprávy o tom, jak probíhal prenatální vývoj dítěte nebo zda se případně nevyskytly komplikace při porodu.

Jak zjistit, že něco není v pořádku?

Mezi projevy neprospívání dítěte patří snížení hmotnosti nebo pomalejší přírůstek hmotnosti, který neodpovídá věku dítěte; dále i zpomalení růstu. Důležitým ukazatelem jsou také změny v psychickém vývoji, např. opoždění řeči, vývoje motoriky. Rodiče by měli sledovat, jak se dítě projevuje při přijímání potravy, do jaké míry se u něj objevují průjmy, zácpa, zvracení, zda nemá příznaky dehydratace (suchá pokožka, u kojenců prohlubinka ve fontanele).

Nepodceňovat…

Aby se dítě mohlo správně vyvíjet, musí být uspokojeny jeho nejdůležitější tělesné, psychické a sociální potřeby. Pokud tomu tak je, a dítě má přesto příznaky, které nasvědčují, že jeho zdravý vývoj a růst jsou ohroženy, rodiče by neměli váhat a měli by bezodkladně kontaktovat odborníka. Je vhodné, aby s neprospívajícím dítětem pravidelně navštěvovali kojenecké poradny svého praktického dětského lékaře, eventuálně ambulance pro rizikové kojence a děti, protože pouze pod správným lékařským dohledem je možné konkrétnímu dítěti napomoci k tomu, aby se jeho vývoj, tělesný, ale i duševní, ubíral správným směrem.