Co se v uchu děje?

Bude vhodné, když si trochu připomeneme anatomii ucha a popíšeme si, co se tam děje. Zevní zvukovod odděluje blanitá přepážka (známý bubínek) od dutiny středního ucha. Zde se nachází tři malinké kůstky – kladívko, kovadlinka a třmínek, které přenáší zvuk do vnitřního ucha. Do středoušní dutiny ústí také tzv. Eustachova trubice, která vyrovnává tlak ve středouší a ventiluje jej do nosohltanu. Trubice je obvykle splasklá a otevře se pomocí svalů hltanu jen při polknutí nebo zívnutí. Pokud je v nosohltanu hlen (při rýmě) nebo je sliznice oteklá (při zánětu) či je vstup do Eustachovy trubice neprůchodný (při zduření nosní mandle), dochází ke zhoršení ventilace středouší. V uzavřené dutině vzniká podtlak, na který reaguje sliznice vytvářením tekutiny. Ušní lékař v této fázi v zrcátku otoskopu vidí pod tlakem vpáčený bubínek – typickou známku počínajícího zánětu středního ucha. Ouško již v té době dítě bolí.

Zvyšující se podtlak může přes Eustachovu trubici nasát z nosohltanu virovou nebo bakteriální rýmu a tak infikovat bakteriemi nebo viry dutinu středouší. Při zánětu středouší se začne tvořit hnis. Ušnímu lékaři se bubínek jeví jako zarudlý a později i vyklenutý. Bolest se stupňuje, starší děti ji popisují jako tak nesnesitelnou, že by tloukly hlavou do zdi.

Někdy zánět postihne i vnitřní ucho, kde dráždí labyrint, který slouží k udržování rovnováhy. Dítě pak může kromě bolestí trpět závratěmi a zvracením. Pokud by se neléčený zánět rozvíjel dál, došlo by ke spontánnímu prasknutí bubínku. Vytvořeným otvorem by sekret a hnis mohly vytékat ven. Protržený otvor by ale měl roztřepené okraje a velmi špatně by potom srůstal. Proto lékař na ORL propíchne bubínek jehlou (tzv. paracentéza). Otvor po jehle má hladké okraje, rána se snadno zahojí.

Léčba

Rozhodně nemůžeme doporučit některé staré recepty na zmírnění bolesti, které používaly naše babičky – přikládání tvarohu, strouhaných brambor nebo česneku na ucho. Řešením, které nezavrhujeme, může být francovka nebo jiný alkohol nakapaný na cípek buničiny a vložený na kraj zvukovodu. Osobně preferuji podání brufenového sirupu proti bolesti a (pokud nepozorujeme žádný výtok z ucha) aplikaci ušních kapek pro zmenšení zánětu. Někdy se bolestivé symptomy zánětu podaří zklidnit, jindy se bolest stupňuje tak, až rodiče nevydrží a vyrazí na pohotovost nebo na ušní oddělení do nemocnice. Lékař dá dítěti do zvukovodu cípek navlhčený zklidňující tekutinou. Mamince poradí, aby hlavně bojovala s rýmou pomocí nosních kapek a smrkáním nebo odsáváním sekretu z nosu, případnou teplotu je vhodné srážet antipyretiky (paralenové či brufenové léky proti horečce) nebo zábaly.

Pokud už ale je bubínek vyklenutý a středouší vyplňuje hnis, uleví lékař dítěti „píchnutím ouška“. Jakmile hnis vyteče do zvukovodu, bolest se výrazně zmírní.

Při léčbě hnisavých zánětů je často potřeba nasadit i antibiotika. Před jejich podáním je vhodné nechat udělat stěr sekretu vytékajícího z ucha a počkat na výsledek z laboratoře. Pak mohou být nasazena antibiotika cíleně dle citlivosti.

Původce nemoci

Ve stěrech se skoro v polovině vzorků vyskytuje pneumokok. Jde sice o neinvazivní typ, může však vyvolat nebezpečný zánět jak sliznice středouší, tak i sliznice sklípků spánkové kosti v tzv. bradavkovém výběžku. Zánět se jmenuje mastoiditis a většinou odezní spolu se zánětem středního ucha. U agresivních infekcí způsobených pneumokokem může dojít k přestupu infekce přes přímé cévní spojky až na mozkové pleny. Tam může zánět způsobit meningitis, a ohrožovat tak dítě dokonce na životě. Mastoiditis se může projevit odstávajícím ušním boltcem, někdy až vymizením rýhy za uchem nebo bolestivým zarudnutím v těchto místech.

Rizika a komplikace

U batolat nebo větších dětí je diagnóza zánětu středního ucha snadnější, neboť již dokážou říci či ukázat, kde je to bolí, nebo si na bolavé ouško sahají. U malého dítěte je nemoc zákeřnější. Miminko bolest projevuje jen neklidem, pláčem, mrzutostí a teplotou, posléze i zvracením nebo průjmem, nechutenstvím, nespavostí či neprospíváním. Při malé obranyschopnosti kojence zánět snadno postoupí na mozkové pleny, vyvolá sepsi nebo způsobí další komplikace, například poruchy sluchu až hluchotu, která se u malého dítěte snadno přehlédne. Na vadu se často přijde až při opožděném vývoji řeči. Problémy se sluchem mohou mít i děti po opakovaných zánětech středního ucha. Nyní proto děti, které prodělají za rok čtyři či více zánětů středního ucha, mají nárok na bezplatné očkování proti pneumokokům (platí od 1. 1. 2007). Rodiče ostatních dětí si musí toto očkování zaplatit. Dosud se nepodařilo prosadit plošné očkování pneumokokovou vakcínou, přestože je Světovou zdravotnickou organizací (WHO) doporučeno jeho zařazení do národních očkovacích programů.

Jak zánětům ucha předcházet?

Prevencí zánětu středního ucha je důsledné odstraňování sekretu z nosu i při malé rýmičce. Spreje nebo kapky s mořskou vodou či vincentkou, které zklidní oteklou a překrvenou sliznici, jsou vhodné i pro dlouhodobé užívání, protože nemají žádné vedlejší účinky. Nejlepší prevencí je kojení od nejútlejšího věku. Je prokázáno, že děti kojené déle než tři měsíce postihne do jednoho roku otitida méně často než děti nekojené. Samozřejmostí by mělo být nekouřit v místech, kde jsou děti. Ty se jinak stávají díky nezodpovědnosti dospělých pasivními kuřáky, navíc jsou poškozovány sliznice v jejich nosu i nosohltanu, čímž se snižuje imunita. Při prevenci opakovaných zánětů je nejdůležitější odstranit zvětšenou nosní mandli.

Rizikové jsou děti z kolektivních zařízení nebo z rodin, kde je sourozenec s akutní otitidou. Ve skupině dětí s akutní otitidou ve věku do tří let je soustředěno více než 70 % bacilonosičů neinvazivních pneumokoků. Bakteriální záněty středouší jsou velmi častou příčinou onemocnění dětí v prvních dvou letech života. Uvádí se, že 75 % lidí prodělá za život jeden nebo více akutních zánětů. Třetině až polovině případů otitidy předchází virová infekce horních cest dýchacích.