Každé dítě může občas chrápat, např. při akutním nachlazení nebo angíně. Ovšem dlouhodobé chrápání každou noc s opakovaným probouzením a lapáním po dechu je nevyhnutelné vyšetřit a léčit, protože jeho následkem jsou závažná onemocnění, dokonce i smrt ve spánku.

Spánek není homogenní děj, během spánku se střídají REM (rapid eye movement) a non-REM fáze. Non-REM fáze spánku má 4 stadia hloubky spánku. V REM fázi spánku je vysoká aktivita mozku (např. se nám zdají sny), ale snížená aktivita svalů horních cest dýchacích (HCD), a proto jakákoliv překážka v této oblasti, která během dne nemusí dělat problémy, se ve spánku projeví chrápáním.

Možné příčiny chrápání

Příčinou chrápání je překážka v dýchacích cestách, která může být funkční nebo anatomická: nedostatečný tonus patrových, hltanových a jazykových svalů (např. při Downově syndromu), které selhávají při udržování volných dýchacích cest během nádechu, nebo to jsou masy vyplňující hltanový prostor (např. zbytnělé – hypertrofické patrové mandle, zvětšená nosohltanová mandle (adenoidní vegetace), překážky v nose, v nosohltanu, makroglosie (nadměrně velký jazyk), nádory a cysty na hltanu a na supraglotické části hrtanu, přílišná délka měkkého patra nebo uvuly, čímž se zmenší předozadní rozměr nosohltanu a tyto vibrují během nádechu. Obezita způsobuje, že tuk na krku ve spánku tlačí na dýchací cesty. Příčinou zúžení dýchacích cest ve spánku mohou být i různé anomálie tváře. Nejčastější příčinou chrápání a apnoe (krátké zástavy dechu ve spánku) u dětí jsou hypertrofické patrové mandle a adenoidní vegetace.

Chrápání může mít různou intenzitu a různé stupně závažnosti. Stupeň závažnosti se dá určit celonočním spánkovým vyšetřením, polysomnografií (PSG), což je záznam EEG, EKG, EOG, EMG, saturace kyslíkem.

Chrápání může být neškodné (benigní), prakticky nepoškozuje kvalitu spánku, ale u některých dětí může být projevem začínajícího vývoje syndromu obstrukční apnoe (OSAS), což znamená, že dítě během chrápání opakovaně přestane na několik sekund dýchat. Chrápání může být spojeno s opakovaným probouzením se ze spánku, které však není skutečným probuzením a dá se dokázat jen podle celonočního elektroencefalografického (EEG) záznamu ve spánku a nazývá se syndrom rezistence horních cest dýchacích. Hlavním faktorem, který podmiňuje probouzení, je vysoký nitrohrudní (jícnový) tlak, který je následkem zvýšeného respiračního (dechového) úsilí kvůli překážce v horních cestách dýchacích (HCD). Při probuzení se zvýší svalový tonus (napětí) a tím se překážka v dýchacích cestách odstraní. Opakované probouzení snižuje kvalitu spánku, klinicky se projeví u dítěte zvýšenou únavou a ospalostí během dne. Nejtěžší stupeň chrápání a obstrukční poruchy dýchání ve spánku je syndrom obstrukční spánkové apnoe, charakterizovaný epizodami částečného nebo úplného uzavření dýchacích cest s následným nedostatečným okysličením organizmu a s klinickými příznaky ve spánku, po probuzení a při dlouhodobém přetrvávání i s různými klinickými příznaky a následky z chronické obstrukce HCD ve spánku.

Klinické příznaky ve spánku

Při chrápání může být výrazné respirační úsilí (vtahování nadklíčkové jamky, hrudní kosti, apnoické pauzy, probuzení se ze spánku, převalování se v posteli, neobvyklá poloha ve spánku, pomočování nebo časté močení ve spánku, děsivé sny, přílišné pocení.

Snížením kvality spánku a nedostatečným okysličováním mozku při opakovaném zastavení dechu (apnoe) až na 30 vteřin může dítě trpět ranními bolestmi hlavy, během dne bývá ospalé. Některé děti jsou naopak hyperaktivní, podrážděné, mají poruchy pozornosti, a ve škole mají proto horší prospěch. Často je u dětí na první pohled zřejmé, že přes den dýchají ústy, mají problémy při polykání tuhé stravy nebo i gastroesofageální reflux.

Následkem dlouhodobého dýchání ústy a chrápání ve spánku se postupně vyvíjí protažená tvář, gotické patro, porucha skusu, deformity hrudníku, často dítě neprospívá (má nižší vzrůst a menší hmotnost). Opakované apnoické pauzy ve spánku mohou mít po letech za následek mentální zaostávání, hypertenzi a hypertrofii srdce.

Často už na první pohled lékař vidí, že dítě má pootevřená ústa, a tehdy je na místě cílená anamnéza. Velmi důležitá je informace, jak dítě spí, obzvlášť pokud má dítě některý z dalších příznaků (např. pomočování ve spánku, deformity hrudníku apod.). Nejdůležitější je otorinolaryngologické a endoskopické vyšetření na odhalení překážky v horních cestách dýchacích, RTG vyšetření, pulsoxymetrie, případně celonoční polysomnografické vyšetření (PSG).

Léčba závisí na tom, kde je překážka v dýchacích cestách a jak je možné ji odstranit. Při opuchnutí sliznice nosu se používají lokálně kapky do nosu, případně kortikoidy, při obezitě endokrinologické vyšetření a léčba obezity. Pokud je v horních cestách dýchacích překážka, léčba je chirurgická, pokud se nejedná o anatomickou překážku nebo se překážka nedá odstranit (vrozená anomálie tvarového skeletu), je indikována léčba přístrojem, který ve spánku napomáhá dítěti dýchat (nasal continuous positive airway pressure). Takovýto přístroj je indikován na základě výsledku celonočního monitorování (PSG vyšetření).

Prvním krokem, pokud dítě chrápe každou noc, je vyšetření u otorinolaryngologa (ušní – nosní – krční), který překážku v dýchacích cestách odhalí, a pokud je to možné, i odstraní.

Dlouhodobé chrápání každou noc s opakovaným probuzením se a apnoickými pauzami je nevyhnutelné vyšetřit a léčit, protože jeho následkem jsou závažné změny tělesného i duševního vývoje dítěte.