Psoriáza aneb Když se kožní buňky zblázní

14letá Martina trpí lupénkou téměř čtyři roky. Ona sama ji snáší statečně: „Mám štěstí v neštěstí, protože toto onemocnění mě postihlo pouze na vlasaté části hlavy, takže není příliš vidět. Zvolila jsem takový účes, abych to co nejlépe skryla. Už jsem si trochu zvykla, ale na nošení černého oblečení mohu zapomenout.“ Proč? Důvod je velmi prozaický… „Psoriáza vytváří nepěkná červená ložiska, z nichž se v malých kouscích olupuje kůže. Tyto odpadlé šupinky pak na mých ramenou vypadají, jako bych měla hlavu plnou lupů. Přes léto to bývá lepší, slunce a moře mi trochu pomáhají. Naštěstí si naši mohou dovolit jezdit se mnou a mým bratrem k moři každé léto. Někdy se nám dokonce poštěstí vydat se tam i dvakrát za rok. Nedávno jsem se vrátila z léčení, kde byly děti, které byly „psorkou“ postiženy po celém těle. Opravdu to na první pohled vypadá, jako by měly nějakou infekční nemoc. Většina z nich to psychicky špatně snáší, i když navenek hrají hrdiny. Sama ale vím, jak je nepříjemné každému vysvětlovat, že se nemusí bát, psoriázu ode mě ‚chytit‛ nemůže,“ svěřila se nám Martina, dívka, která v období puberty se svou nemocí bojuje ze všech svých sil i s pomocí lékařů a medicíny.

Lupénka neboli psoriáza

Lupénka je kožní onemocnění známé také pod odborným lékařským názvem psoriáza. Člověka postiženého psoriázou na první pohled poznáte podle typických červených ložisek na kůži. Ložiska jsou ostře ohraničena, svrbí a pokrývají je stříbřitě bílé šupiny. Typickými klinickými projevy jsou: škrábání kůže a pupínků s jejich následným olupovaním a tzv. tečkovitým krvácením. Za tyto změny jsou odpovědné poruchy buněčné imunity, které vyvolávají projevy onemocnění přímo na kůži. Lupénka je však specifická i tím, že se nemusí projevit pouze na kůži, ale může postihnout i klouby, sliznice či nehty. Existuje dokonce lupénka, která silně připomíná vyrážky typické pro některá infekční onemocnění. Takové lupénce pak říkáme akutní nebo exudativní.

Podle jednotlivých příznaků, jimiž se projevuje, můžeme psoriázu zjednodušeně rozdělit do tří skupin:

  1. psoriasis vulgaris – jednoduchá forma lupénky,
  2. psoriasis pustulou – spojená s pustulami,
  3. psoriasis arthritis – zánětlivé postižení kloubů.

Pacient může trpět i kombinací různých forem psoriázy nebo je překonává postupně v různých etapách svého života.

Lupénka není infekční onemocnění, takže pacient postižený touto nemocí ji nemůže přenést na své okolí, ale bohužel kvůli jejím neestetickým kožním projevům si mnohokrát ono okolí myslí pravý opak a člověku postiženému lupénkou se na hony vyhýbá.

Zblázněné kožní buňky

Pokožka se skládá ze dvou vrstev, z povrchové epitelové části a z části hlouběji uložené, která je tvořena podkožním vazivem.

Vrchní část pokožky tvoří několik vrstev buněk, jež se částečně překrývají. Pro zjednodušení si vrchní část kůže můžete představit například jako tašky na střeše. A toto překrývání buněk umožňuje pružnost kůže při pohybu. I když se buňky na povrchu pokožky denně odírají, člověk nikdy nezůstane „bez kůže“. Důvod je zcela jednoduchý – ve spodní části kůže se totiž neustále dělí nové a nové buňky, které jsou vyplňovány ochrannou látkou – keratinem a postupují směrem k povrchu.

Za normálních podmínek se pokožka obnovuje v tří- až čtyřtýdenních intervalech. Tolik času totiž potřebují nové buňky k tomu, aby se dostaly z hlubších vrstev kůže na povrch. Lupénka však způsobuje, že tyto buňky dosáhnou povrchové vrstvy už po třech dnech. Vypadá to, jako by se proces obnovy pokožky zbláznil. Na povrchu kůže se objevují červené svrbící vypukliny, tzv. ložiska. Ta vzápětí odumírají, ale protože je jich obrovské množství, zůstávají po nich bílá místa, z nichž houfně odpadávají odumřelé buňky.

Zajímavost

Za život ztratíme přibližně 18 kg odumřelé kůže.

Lupénkou více trpí lidé se světlou kůží

Psoriáza, nebo chcete-li lupénka, postihuje přibližně 2–4 procenta populace v našich zeměpisných šířkách, ale například v severských státech je toto procento mnohem vyšší a, naopak, ve středomořských oblastech je její výskyt nejnižší. Zajímavé je, že USA udávají výskyt lupénky u afroamerického obyvatelstva tři- až čtyřnásobně nižší než u jiné populace. Onemocnění se nejčastěji vyskytuje mezi patnáctým až padesátým rokem, ale nevyhýbá se ani mladším či starším lidem. Lupénkou může onemocnět kdokoli a v jakémkoli věku, ve větší míře se však vyskytuje při pozitivní rodinné anamnéze, což v překladu do běžné mluvy znamená, že pokud se už v rodině psoriáza objevila, je zde mnohem větší pravděpodobnost jejího propuknutí ve srovnání s rodinou, kde se nevyskytla vůbec. Zajímavé je, že postihne-li psoriáza člověka ve vyšším věku, zpravidla jsou její projevy na kůži mírnější, ale o to více zasáhne klouby a nehty. Projeví-li se v mladším věku, z hlediska prognózy je léčba o mnoho složitější. Ženy i muže postihuje psoriáza ve stejné míře.

Psoriáza je multifaktoriální onemocnění

Jde o onemocnění, které se jednoznačně nedědí, i když se na jejím vzniku genetické faktory také podílejí, ale spouštěčem nemoci mohou být i tzv. rizikové faktory, jako jsou infekční onemocnění, stres, těhotenství, ba dokonce i užívání některých léků. U dětí může být spouštěcím mechanismem obyčejná streptokoková infekce.

K vnitřně provokujícím faktorům patří nejen metabolické poruchy, ale i kouření a pití alkoholu.

Mezi vnější faktory, jež mohou vyprovokovat spuštění onemocnění, patří i sezónní změna počasí či tření oblečení o kůži.

První projevy psoriázy a její opakované epizody mohou mít souvislost s psychologickým traumatem, způsobeným silnými emocemi (např. úmrtí, krize ve vztahu), nebo s tělesnými zraněními (jako je nehoda či operace).

Zajímavost

Psoriáza není novodobým onemocněním, jak by se mohlo na první pohled zdát. Její projevy popsal už před více než 2 000 lety známý řecký lékař Hippokrates. Odtud pochází i pojmenování psoriáza – z řeckého slova „psora“, což v překladu znamená „svrbění“ nebo „škrábání“. Jako samostatné onemocnění však byla psoriáza detailněji popsána až v první polovině 19. století. V současnosti je jí věnována velká pozornost, a to zejména tomu, jak, kdy a za jakých okolností vzniká, co ji nejen způsobuje, ale i zhoršuje.

Psoriáza se nevyhýbá ani kojencům

Lékaři přesně nevědí, proč psoriáza vzniká. Jak jsme už zmínili výše, určitý podíl má i dědičnost, ale podnětů působí mnohem více. V ambulancích se nastávající maminky trpící lupénkou často ptají, jak velká je pravděpodobnost, že onemocnění zdědí i jejich potomek. Lékaři jim však mohou poskytnout pouze statistické údaje: Trpí-li psoriázou oba rodiče, jejich dítě má až 70℅ šanci, že toto onemocnění zdědí, v případě pouze jednoho nemocného rodiče je to přibližně 11 ℅, u jednovaječných dvojčat je pravděpodobnost výskytu až 80 ℅, u dvojvaječných je ale mnohem nižší, jen kolem 20 ℅.

Podle slov prof. Jany Hercogové, MD, lékařky dermatologické kliniky na pražské Bulovce, může psoriáza postihnout i kojence „Psoriáza opravdu postihuje i takto malé děti, jsou známy případy, kdy šlo i v tak útlém věku o psoriázu, i když se přesná diagnóza potvrdila až později. V tomto období života je s přesným určením diagnózy bohužel velký problém. Jediným, co do výsledku stoprocentním vyšetřením je biopsie kůže, což však znamená chirurgické odebrání vzorku kůže a následné posouzení pod mikroskopem. Právě z těchto důvodů se u kojenců nerealizuje. V tomto věku se však psoriáza často zaměňuje za atopický ekzém či dermatitidu. I pro to samozřejmě existuje logické zdůvodnění, protože příznaky i léčba jsou si velmi podobné. Právě pro podobnost léčby atopického ekzému a psoriázy se upřednostňuje vyčkávací taktika a přesná diagnóza se stanovuje až v pozdějším věku. Bohužel jiná metoda, ani formou krevních testů, není k diagnostice lupénky vhodná. Jediné, co ji přesvědčivě dokazuje, samozřejmě kromě jasných klinických příznaků, jako je např. škrábání, je biopsie.“

Léčba – tvrdý oříšek

Nenajdeme dva stejné pacienty s lupénkou, a proto i léčba musí být přesně ušitá na míru každému zvlášť. Především je nutné zjistit přesný druh a rozsah postižení, protože nejen druh lupénky, ale i konkrétní místo (ložisko) zásadně ovlivňuje léčbu.

K léčbě je potřeba přistupovat zodpovědně, není jednoduchá a je přísně individuální. Spočívá zejména v aplikaci mastí, krémů a zvlhčujících mlék, dále pak koupelí se zvlhčujícími a zklidňujícími přísadami. Odvíjí se od jednotlivých klinických projevů a stadia, v němž se onemocnění zrovna nachází. Při léčbě příznaků psoriázy má velký význam hlavně zvlhčování a změkčování pokožky. Onemocnění totiž nadměrně vysouší pokožku, to pak následně způsobuje intenzivnější tvorbu šupinek a úporné svrbění. Změkčující prostředky pomáhají udržovat vlhkost pokožky. Pacienti mohou používat různé oleje, rostlinné tuky nebo vazelínu a aplikovat je nejlépe ihned po koupeli, dokud je pokožka ještě mokrá. Doporučují se i přípravky s obsahem mentolu či kafru, které zmírňují svrbění. Nejnovější výzkumy v léčbě psoriázy provedené na dobrovolnících (lidech postižených psoriázou) poukázaly na vynikající výsledky, pokud jsou aplikovány mléka či krémy s vyšším obsahem ovocných kyselin. Zatím se však tyto přípravky nedostaly do kategorie léčiv, ale patří mezi kosmetické přípravky. Psoriatikům i tak ale vysvitla nová naděje.

Pyramida léčby
  • Zpravidla se vždy začíná lokálními prostředky, jsou to přípravky léčící a promašťující pokožku (krémy nebo masti, které se aplikují přímo na postižené místo). Lokální prostředky postačují k léčbě lehčího stupně onemocnění.
  • Pokud se stav nezlepší, přistupuje se k systémovým lékům, mezi které se řadí i podávání vitaminu D a vitaminu A, v kombinaci s léčivy ovlivňujícími celý imunitní systém, cytostatika nevyjímaje.
  • V případě těžkých a nejtěžších stupňů onemocnění se kombinují lokální i systémové léky s fototerapií.

„Každý léčebný postup má nejen své výhody, ale také jisté nevýhody,“ tvrdí prof. MUDr. Jana Hercogová. „Například léčba fototerapií – navzdory tomu, že má prokazatelně pozitivní vliv na ústup psoriatických ložisek, může nadměrným používáním způsobit rakovinu kůže. Při slunění se totiž ložiska onemocnění nesmějí natírat ochrannými krémy, což však nemá dobrý vliv na zbytek pokožky. Proto je pacientům doporučováno, aby nezapomínali na přípravky na opalování s dostatečným ochranným faktorem a vynechali pouze místa s ložisky psoriázy. Co se týče lokálních prostředků používaných při léčbě psoriázy, zejména je-li rozšířena po celém těle, nemají dostatečný účinek. Systémové léky mají zase kromě žádoucích účinků i některé účinky vedlejší.“

Psoriáza a dieta

Někteří lékaři doporučují svým pacientům dodržování diety, jiní zase naopak. Ani jejich názory tedy nejsou jednotné… „Dieta má určité opodstatnění, to lze pozorovat přímo v praxi na konkrétních pacientech. U některých dokáže vhodná dieta potlačit projevy choroby, u jiných dokonce po nasazení úplně nejpřísnější diety vymizí úplně, ale ani to není bohužel pravidlem. Pravda, dietu ve smyslu ‚nic nejíst a pít jen vodu‘ nemohu v žádném případě doporučit, jsou to extrémy nehodící se pro běžný život,“ hodnotí prof. MUDr. Hercogová z pražské Bulovky.

Co tedy může psoriatik jíst a čemu by se měl naopak vyhnout? „Podle mě existuje rozumná vazba mezi dietou a projevy lupénky, a to prostřednictvím přidružených onemocnění. Dnes už víme, že lupénka se sdružuje s metabolickým syndromem, tedy pacient trpí navíc onemocněními, jako je cukrovka, vyšší hladina tuků v krvi nebo vysoký krevní tlak. V takovém případě musí dodržovat vhodnou dietu. Obecně by však pacienti s lupénkou měli jíst zdravě a vyloučit nebo alespoň dostatečně omezit potraviny bohaté na tuky a cukry,“ dodává ještě MUDr. Hercogová.

Psychologický aspekt psoriázy

Jako chronické onemocnění psoriáza výrazně ovlivňuje kvalitu života pacientů. Neodráží se jen na jejich zdraví, ale u mnohých i na psychice. I když není nakažlivá, postižení se často cítí „odstrčení na okraj společnosti“ kvůli nepěkně vypadajícím kožním změnám. O tom mluvila už v úvodu našeho článku 14letá Martina: „Vím, jak je nepříjemné každému vysvětlovat, že to ode mě nemůže chytit… Naštěstí jsem si našla kadeřnici, která o mém problému ví a nedělá jí problém ostříhat mi vlasy. Ale kdybych si zašla jinam, opět bych se jistě nevyhnula zdlouhavému vysvětlování. Zpočátku se mi pravidelně stávalo, že mě kadeřnice odmítla ostříhat.“

Jak už jsme zde zmínili, psoriáza je onemocnění staré téměř jako lidstvo samo. V minulosti si ji často pletli se svrabem, který způsobují roztoči. V horších případech byli lidé upalováni na hranici jen proto, že jejich onemocnění bylo zaměněno za obávanou lepru…

Pokud už jednou psoriáza propukne, provází pak člověka po celý život. Typické jsou pro ni tzv. exacerbace, tedy vzplanutí nemoci a následné stavy relativního ústupu. Proto není možné podceňovat následky onemocnění na zdraví člověka. Nápadné změny na kůži, ale i na nehtech, kde je typické poklesnutí nehtové ploténky, tzv. tečkované nehty se žlutohnědým olupováním nehtové ploténky nebo červená šupinatá pokožka se nedají přehlédnout. Neznalost okolí, o jaké onemocnění jde, často způsobuje vyhýbání se kontaktu nemocného s cizími lidmi. Pocit bezvýchodnosti, k němuž choroba vede, lze snadno pochopit. Právě proto, aby nemusel vysvětlovat a vnímat okolí, které může na člověka trpícího psoriázou pohlížet s jistou dávkou odporu, se dobrovolně vyhýbá jakémukoliv kontaktu se světem. Tak se tito lidé dostávají do bludného kruhu, do celkové izolace. Přestávají navštěvovat kulturní i společenské akce. Koupaliště jsou pro většinu z nich tabu. Je opravdu těžké snášet pohledy jiných (věci neznalých), svorně se shodne většina psoriatiků. I když psoriáza jen výjimečně ohrožuje život, zasahuje do jeho kvality. Jde o chronické onemocnění s kosmeticky nepříznivými projevy, které často vede ke snížení sebevědomí, nabourání duševní pohody a někdy až k depresi. V těchto případech je potřeba psychologická či psychiatrická péče.

Tip

Po sportu nezapomínejte na dostatečnou hygienu, důsledná hygiena je prevencí vzniku psoriázy. Zpocené tělo zbavte potu důkladným osprchováním a noste oblečení výlučně z bavlny, v němž může pokožka volněji dýchat. Vyhýbejte se syntetickým materiálům!

Shrnutí

  • Lékaři příčiny vzniku psoriázy neznají.
  • Onemocnění má individuální charakter, u každého člověka může mít odlišné projevy.
  • Vyvíjí se v cyklech, ke zhoršení obvykle dochází v zimním období (proto se psoriatici těší na léto, neboť se zvýšením slunečního záření ložiska obvykle ustupují a stav pacienta se zlepší).
  • Někdy příznaky ustoupí i na několik měsíců nebo let.
  • S věkem se onemocnění zmírňuje, nebo naopak zhoršuje.