Co to je SIDS

SIDS – Sudden Infant Death Syndrome – je náhlé, nečekané úmrtí kojence, u kterého v době bezprostředně předcházející úmrtí nebyly pozorovány žádné příznaky onemocnění a ani podrobné následné vyšetření vlastní příčinu úmrtí neobjasní.

Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS) zůstává i v moderní medicíně stále nevysvětleným a nezodpovězeným problémem. Je jakýmsi bermudským trojúhelníkem, ve kterém se čas od času ztratí dětská duše. První zmínky o náhlém, nevysvětlitelném úmrtí kojence jsou více než 2000 let staré a pochází z Mezopotámie. Lidé si úmrtí dítěte ve spánku, které matka předtím uložila do postýlky bez jakýchkoli potíží nebo známek nemoci vysvětlovali jako vliv vyšších mocností, duchů, čar a kouzel. Vina byla často svalována na matku. Již ve Starém zákoně je takové zalehnutí dítěte popisováno a domněnka, že matka může dítě zalehnout, přetrvává dosud. Skutečnost je ale taková, že malé dítě může bez obav s rodiči spát. Zalehnutí dítěte matkou hrozí s větší pravděpodobností u alkoholově nebo drogově závislé ženy.

Co říkají o SIDS statistiky a jaké jsou rizikové faktory SIDS?

Nejnižší výskyt SIDS je v asijských zemích, nejvyšší v Austrálii, na Novém Zélandu a v západní Evropě. Ze statistik vyplývá, že ohroženější jsou děti maminek do 20 let, děti narozené do 37. týdne těhotenství a děti s porodní váhou pod 2,5 kg.Riziko úmrtí děťátka je u matek kuřaček až 3x vyšší než u nekuřaček. Z těchto a dalších údajů vyplývají následující rizikové faktory SIDS:

• období mladšího kojeneckého věku, mezi 2. a 4. měsícem života dítěte (SIDS ale postihuje i děti mladší, od 7. dne věku, a nevyhýbá se ani ročnímu kojenci)
• nízká porodní hmotnost (častěji na SIDS umírají předčasně narozené děti)
• spaní na bříšku (většina dětí postižených SIDS byla nalezena v poloze na bříšku)
• drogová, alkoholová závislost matky
• kouření v blízkosti dítěte (kouřením v místnosti, kde dítě spí vědomě vážně ohrožujeme jeho zdraví)
• spaní na polštáři (polštáře do postýlky kojence nepatří. Pro vývoj krční páteře nebývají polštáře doporučovány ani v batolecím věku. Navíc u batolat, která ráda spí na bříšku nebo opřená na kolínkách a ručkách, by polštář mohl vést k dušení. Kojenec do 12 měsíců by neměl mít v postýlce ani velkou prošívanou přikrývku. Opět z důvodů možného dušení, jestliže se přetočí na bříško)
• přehřívání (děti nemají být nikdy oblečeny tak, aby se potily – platí hlavně v zimních měsících, kdy k SIDS dochází častěji)

Mělo se za to, že nekojené děti jsou postihovány syndromem náhlého úmrtí častěji než děti kojené. To se ale nepodařilo prokázat. Samozřejmě je ale výživa mateřským mlékem pro kojence nejlepší. Je to nejcennější dar matky dítěti. Kojené dítě méně stůně, je odolnější k nemocem a s mnohými infekcemi se dokáže lépe vypořádat než dítě nekojené.

Co o SIDS víme

Dítě umírá ve spánku. Vzhledem k jeho předchozímu stavu, vzhledem k tomu, že dosud se chovalo jako zcela zdravé, je to smrt náhlá a neočekávaná. Dítě uložené ke spánku umírá tiše bez alarmujících příznaků, netrpí. Nejčastěji umírají děti mezi 2. a 4. měsícem věku, 80 % obětí SIDS umírá do 6. měsíců. O něco častěji jsou postiženi chlapci – v poměru 1,6 : 1,4 děvčátkům. SIDS se častěji vyskytuje v chladnějších měsících roku. Nejpravděpodobnější příčinou je zástava dechu, tzv. apnoická pauza, která je delší než interval mezi výdechem a nádechem (4-20 sec.). Je-li apnoická pauza delší, než jakou je organizmus schopen zvládnout, hrozí riziko náhlého úmrtí. Jako příčinu smrti však nelze vyloučit ani poruchu srdečního rytmu. Častěji umírají děti z rodin s více dětmi, a častěji umírají děti z dvojčat. Příčinou 48 % případů náhlé smrti novorozence je kouření matky v těhotenství.

Syndrom náhlého úmrtí kojenců je pro lékaře jednou z nejzáhadnějších příčin úmrtí u dětí.

Velikou pomocí pro sledování SIDS a bádání na jeho příčinách jsou rodičovské organizace, které již mnoho let pracují na mezinárodní úrovni, shromažďují data a podporují výzkum mimo jiné i finančním zajišťováním nákladných výzkumných aktivit. Všemožně pomáhají rodičům, které postihlo neštěstí v podobě nejasného náhlého úmrtí dítěte. Pomáhají jim překlenout nejtěžší období po smrti dítěte, kdy se řada rodičů chybně obviňuje z podílu na tragické události..

Jedna z pravděpodobných příčin vzniku syndromu náhlého úmrtí kojence tkví v porušené funkci nervových buněk mozkového kmene.

Výzkumníkům, kteří se zabývají poruchami nervové činnosti, které mohou vést k SIDS, se podařilo prokázat odchylky v mozkových buňkách u zemřelých novorozenců, které zvyšují citlivost novorozence k náhlé smrti. Jde o úplné nebo částečné chybění některých nervových buněk v mozkovém kmeni, významných pro autonomní mozkovou kontrolu koncentrace kysličníku uhličitého v krvi, krevního tlaku a kontrolu funkce výměny kyslíku a kysličníku uhličitého v plicích. Děti s těmito poruchami nejsou schopné reagovat na život ohrožující změny vnitřního prostředí, ke kterým dochází při spánku obličejem dolů, tlakem měkkého polštáře nebo přikrývky na obličej. Takovou „život ohrožující změnou“ může být uzavření horních dýchacích cest, apnoe (zástava dechu), hyperkapnie (zvýšená hladina kysličníku uhličitého v krvi) nebo hypoxie (snížená hladina kyslíku v krvi). Zatímco u jiného dítěte mozek pří nadbytku kysličníku uhličitého nebo nedostatku kyslíku automaticky zapojí obranné mechanizmy, mozek dítěte s porušenými buňkami mozkového kmene hrozící nebezpečí nerozpozná. Je to jedna z možných příčin vzniku SIDS. Čas a další výzkum ukáží významnost objevu těchto poruch nervových buněk u některých dětí.

Další cesta, kterou se ubírá hledání příčin syndromu náhlého úmrtí kojence, je sledování vývojových poruch v rámci prenatální diagnostiky. Jde o kombinaci ultrazvuku a spektrální analýzy, která umožňuje sledovat, jak plod v děloze reaguje na některé podněty (jak dýchá, jaká je jeho tepová frekvence, jeho cykly spánku a probouzení aj.). Metoda byla vyvinuta s cílem přesně identifikovat proces probouzení, který má kritický význam pro zahájení obranných reakcí, chránících zárodek před život ohrožujícími změnami prostředí. Prvním prakticky významným přínosem nového postupu prenatální diagnostiky je důkaz, že kouření matky poškozuje autonomní nervové činnosti plodu. Dokonce i u plodů matek, vystavených pasivnímu kouření, byly např. nalezeny zřetelné poruchy srdečního rytmu. Porucha autonomních nervových regulačních funkcí je jednou ze základních příčin náhlé smrti novorozenců, a jejich poškození u plodu může podstatně zvýšit náchylnost novorozence k smrti. Tím se podporuje názor, že riziko smrti novorozence vzniká již před narozením, a prokazuje se nepříznivý vliv nikotinu na novorozence a kojence. Je známo, že nikotin, který se dostává do plodu z těla matky, způsobuje trvalé oslabení dýchacího reflexu a u kojence pak zvyšuje nebezpečí úmrtí.
Výzkum SIDS probíhá na poli mnoha medicínských oborů. Jednou z dalších cest je hledání souvislostí s nerozpoznaným metabolickým nebo hormonálním onemocněním a prosazování plošného screeningového vyšetření narozených dětí, které by onemocnění včas odkrylo. Je tedy zřejmé že pod obrazem SIDS stále umírají i děti s jiným nerozpoznaným, nediagnostikovaným, a tudíž i neléčeným onemocněním.

Vzhledem k tomu že kolem příčin SIDS je stále mnoho nejasností, pouštějí se do jejich odhalování i různí vědci z nemedicínských oborů, léčitelé a další. Existují například seriozní články dokazující vliv geologického podloží, resp. jeho radioaktivity na četnost případů SIDS. Tato zjištění ponechávám bez komentáře.

Možnosti prevence

Dosud nebyla odhalena přesná příčina náhlého umírání kojenců, a tak neexistuje ani spolehlivá prevence. Někteří odborníci tvrdí, že existuje jedna jediná příčina, která k syndromu náhlého úmrtí vede, jiní se domnívají, že jde o souhru okolností, podmínek a skutečností, které v určité vývojové fázi mohou u disponovaného kojence vést k úmrtí. V současné době se doporučuje několik nezpochybnitelných zásad, při jejichž dodržování se prokazatelně snižuje riziko náhlého úmrtí kojence:

1. Jediná vhodná poloha pro spánek malého kojence je poloha na zádech. Ve chvíli, kdy se dítě již samo přetáčí, tedy kolem 4-5 měsíce není třeba polohu na zádech vynucovat. Důsledná poloha na zádech se týká dětí mladších. Je to poloha stabilní, ze které se sami na bříško nepřetočí. Maminky se občas obávají, aby v poloze na zádech dítě nevdechlo mléko při ublinkávání. Příroda ale malého kojenečka obdařila takovými opatřeními, aby k vdechnutí potravy nedocházelo. Kojenec má jiné anatomické poměry v nosohltanu, které prakticky zabraňují vdechnutí. To potvrzují mnohé uskutečněné studie.

2. V přítomnosti dítěte nekouříme. Nevhodné je i kouření v těhotenství. Studie dokazují, že u dětí, které zemřely na SIDS byl opakovaně nalezen vysoký obsah nikotinu a jeho metabolitů v tekutině osrdečníku. Tlumivý vliv nikotinu na dechové centrum byl prokázán v pokusech na zvířatech.

3. Spící dítě se nemá ani přehřát, ani podchladit. Hlavičku dítěte ponecháváme nezakrytou. Je proto vhodné položit dítě do postýlky tak, aby ani při kopání nožkami nemohlo dítě sklouznout hlavou pod pokrývku, a tím se přehřívat.

U přehřátého kojence se mohou přemnožit bakterie v horních cestách dýchacích, které mohou spustit řetězec reakcí vedoucí k tvorbě imunitně aktivních látek. Ty mají tlumivý vliv na dechové centrum v centrálním nervovém systému dítěte a mohou tudíž způsobit útlum dechu až jeho zástavu. Pro denní spaní dětí se doporučuje teplota kolem 22 °C. Pro noční spaní by měla být teplota nižší, kolem 18 °C. K tomu by mělo být dítě samozřejmě vhodně oblečeno.

Elektronická chůva

Vítaným pomocníkem rodičů je elektronický monitor dechu neboli „elektronická chůva“. Reaguje na pohyb dítěte, na dechové exkurze hrudníku. Jestliže dítě přestane dýchat, aktivuje se alarm. Tato zařízení jsou u nás běžně dostupná a jsou jimi vybaveny i mnohé porodnice. Zařízení je poměrně jednoduché, povětšinou jeho základ tvoří citlivá snímací deska, která se vkládá pod matraci postýlky a která reaguje na sebemenší pohyb. Z jemných záchvěvů tělíčka kojence tak monitor pozná, zda dítě pravidelně dýchá. Jednotlivé nádechy jsou navíc vizualizovány bliknutím signálního světla na krabičce s alarmem, která je spojena tenkou telefonní šňůrou se snímací deskou. Kdyby došlo k výpadku dechu, nebo dítě dýchalo velmi nepravidelně, rozezvučí se varovný signál. Navíc začne blikat červené signální světlo. Zařízení pracuje na tužkové baterie a neovlivňuje dítě žádným škodlivým vlněním. Povětšinou je konstruováno tak, aby spolehlivě ohlídalo spánek kojenců do10 kg váhy. Monitory dechu mohou upozornit nejen na SIDS ale i na některé závažné poruchy dýchání způsobené nemocí, ucpáním dýchacích cest atp. Samy o sobě však život dítěte nezachrání.

Rodiče musí okamžitě podat první pomoc:

Jestliže dítě nejeví známky života ani po zvednutí z postýlky, začneme okamžitě s oživováním. Zkontrolujeme, jestli jsou dýchací cesty dítěte volné, případně odstraníme zvratky a začneme s umělým dýcháním. Dítě má mít mírně zakloněnou hlavičku a předsunutou čelist.

Nadechneme se a sevřeme svými rty ústa i nos kojence. Pokud u staršího kojence nemůže zachránce svými rty sevřít a utěsnit ústa i nos zároveň, pokusí se uzavřít svými rty jen ústa nebo nos a sevřít své rty natolik, aby zabránil unikání vzduchu.

Vzduch vdechujeme pomalu, během 1–1,5 sekundy, současně do nosu i úst dítěte, a přitom sledujeme zvedání hrudníku.

Jestliže dítěti nemůžeme nahmatat puls, střídáme umělé dýchání s masáží srdce v poměru 1:5. Masáž srdce provádíme tak, že přiložíme dva prsty na hrudníček dítěte asi uprostřed spojnice prsních bradavek a krátce zatlačíme do hloubky asi 1,5 cm.

Co nejdříve přivoláme záchrannou službu.

Organizace, které pomáhají…

Velikou pomocí pro sledování SIDS a bádání o jeho příčinách jsou rodičovské organizace, které již mnoho let pracují na mezinárodní úrovni, shromažďují data a podporují výzkum mimo jiné i finančním zajišťováním nákladných výzkumných aktivit. Všemožně pomáhají rodičům, které postihlo neštěstí v podobě nejasného náhlého úmrtí dítěte. Pomáhají jim překlenout nejtěžší období po smrti dítěte, kdy se řada rodičů zbytečně a nesmyslně obviňuje z podílu na tragické události.

Pomocnou ruku nabízí také Fakultní Thomayerova nemocnice v Praze, která otevřela první ambulanci syndromu náhlého úmrtí v České republice. Ambulance se zaměřuje na pomoc rodičům, jejichž miminko takto zemřelo, na detailní upřesnění anamnézy zemřelého dítěte, vyšetření případných sourozenců, genetické poradenství a prenatální vyšetření v případě, že matka opět otěhotní. Lékaři ambulance mohou také revidovat patologické nálezy, protože běžný patolog se s takovými případy setkává zřídka a nemá dost zkušeností, a mohou zjistit neobjevené vrozené vady.