Kyčelní klouby kontrolují novorozencům už v porodnicích

Miminko krátce po porodu absolvuje vyšetření, která mají odhalit sebenepatrnější odchylku od normálu. Mezi tyto základní prohlídky patří i vyšetření kyčlí, které vykonává v porodnici neonatolog nebo pediatr z novorozeneckého oddělení.

Základní metodou je vyšetření pohyblivosti a stability kloubu. Lékař provádí speciální pohyby s nožičkama dítěte a hodnotí odpor a pružnost kloubu. Postižený kloub se při pohybu chová jinak než kloub zdravý. Za normálních okolností jsou pohyby kloubů na obou stranách plynulé a přirozené a mají obvyklý rozsah. Prováděním cviků může lékař nalézt odchylku. Takovéto vyšetření proběhne obvykle ještě v porodnici, následuje kontrola mezi druhým až třetím týdnem věku. Dítě má v této době vyšetřeny kyčle také ultrazvukem. Následují minimálně ještě dvě kontroly, a to v šesti týdnech a ve třech měsících. Dnešní způsoby vyšetřování se značně liší od toho, jak to chodívalo dřív. Generace maminek a tatínků dnešních mrňat byla paušálně vyšetřována ve třetím až čtvrtém měsíci života rentgenem.

Ultrazvuk je ale mnohem šetrnější metoda a nutnost rentgenování kyčlí až na výjimky zcela nahrazuje. Nezatěžuje vyvíjející se organismus rentgenovým zářením a dá se použít brzy po narození.

Ultrazvuk, průlom ve vyšetřování

Jak už jsme se jednou zmínili, v minulosti se dětem kontrolovaly kyčle jen na základě klinického vyšetření. Ve třetím měsíci bylo toto vyšetření doplněno rentgenovým snímkem – pokud ten prokázal, že se jedná o luxaci, následovala léčba.

Klinickým vyšetřením a rentgenem se však nedaly zachytit nejjemnější odchylky od normálu, proto každodenní široké balení (popřípadě nošení ortopedických kalhotek) minimálně do půl roku věku dítěte bylo – coby prevence – doporučováno všem miminkům bez výjimky.

V osmdesátých letech minulého století se významným mezníkem stalo ultrazvukové vyšetření kyčelních kloubů u novorozenců. Vyšetření trvá zpravidla několik minut a pro dítě nepředstavuje žádnou zátěž.

Co se sleduje ultrazvukem?

Na základě ultrazvukového vyšetření lékař posoudí, jak je vyvinut kyčelní kloub miminka: určí hloubku kyčelní jamky, vyšetří polohu hlavy stehenní kosti – klasifikuje znaky plně vyvinutého, zdravého kloubu, který nevyžaduje žádnou léčbu ani sledování, až po jeho luxaci (vykloubení).

„Existují případy, kdy kloub není vykloubený, ale jamka, do níž zapadá hlava stehenní kosti, je mělčí, než by měla být, a tak hrozí vykloubení. Tyto případy musí být sledovány ultrazvukem, případně i rentgenem, a samozřejmě musí být léčeny. Pokud je jamka dostatečně hluboká a kloub v ní dobře ‚sedí‘, nehrozí zdravému dítěti vykloubení kyčelního kloubu,“ říká ortopedka MUDr. Martina Frištáková.

Kdy tedy balit děti na široko?

Maminky nerady balí svá miminka na široko, mají pocit, že děti se necítí tak svobodně, jako když mají jednu plenku – nemohou pořádně „řádit“ – kopat nožičkama, převalovat se z bříška na záda…

„Když je v rámci screeningu podchycen nedostatečně vyvinutý kyčelní kloub, JE POTŘEBA miminko balit na široko. Široké balení napomáhá správnému dovyvinutí kloubů. V těchto případech je ortopedické balení (tři pleny, popřípadě ortopedické kalhoty a plena) opodstatněné. Balení na široko patří v tomto případě k základní konzervativní léčbě. U těžkých dysplazií a u vykloubených kyčelních kloubů už ale široké balení nestačí, v těchto případech nastupuje jiný způsob léčby,“ vysvětluje ortopedka.

Opravdu ortopedickému balení odzvonilo?

Odborníci se dnes vesměs shodují na tom, že zdravé děti by neměly být baleny na široko. Ortopedické balení je indikováno jen v ojedinělých případech, v rámci léčebného programu. V praxi to znamená, že je-li kyčelní kloub zdravě vyvinutý, široké balení je zbytečné a jednorázová plenka děťátku zcela postačuje. Pokud lékař nezaznamená žádné asymetrie a žádné omezení ve vyšetřovaných kloubech, měly by se maminky raději věnovat děťátku, než aby trávily drahocenný čas vyvařováním a žehlením kupy hadrových plenek.

Ani maminky, jejichž děti mají od začátku kyčelní klouby zdravě vyvinuté, a ony je přesto v rámci prevence balily na široko, nemusí mít strach. Ortopedickým balením nic nezkazily…

Proč někteří pediatři stále přesvědčují maminky o potřebě širokého balení?

Široké balení má u nás dlouholetou tradici a tradice se, jak známo, nelehko překonávají. Což platí i pro pediatry… Někteří z nich tedy ze setrvačnosti doporučují široké balení i přesto, že dítě je podle ortopedického vyšetření naprosto v pořádku.

Proto také spousta maminek tápe – nevědí, jak dítě balit, mají velké obavy z toho, že by mohly něco zanedbat. K tomu ortopedka MUDr. Martina Frištáková dodává: „Pokud není široké balení indikováno ortopedem poté, co bylo dítě sonograficky vyšetřeno, dítěti je zbytečně nedávejte.

Pro zdravě vyvinuté klouby je ortopedické balení neefektivní.

V Evropě je několik zemí, ve kterých se vůbec nebalí děti na široko, a přitom se nepotvrdil zvýšený výskyt luxací (vykloubení). Prvořadý a velmi důležitý je proto screening, tedy včasné zachycení kloubních anomálií, a jejich včasná léčba.“