Jak vypadá a kde se vzala bakterie způsobující infekce, které jsou nejčastější příčinou úmrtí dětí do 5 let na preventabilní chorobu (nemoc, na kterou existuje očkování)? Bacil objevili v roce 1881 současně v Evropě a v USA dva vědci. Všeobecně známější mikrobiolog Luis Pasteur nalezl mikrob náhodně ve slině člověka nemocného vzteklinou. O rok později bylo zjištěno, že tento bacil způsobuje těžký zápal plic – latinsky pneumonii, a proto byl nazván Pneumococcus.

Jeho charakteristický tvar – dva spojené trojúhelníkovité útvary připomínající kávové zrno – pozorovaný v mikroskopu, se v roce 1926 objevil i pod novým názvem – Diplococcus pneumoniae.

Podle svých specifických vlastností objevených později byl v roce 1974 mikrob nově zařazen mezi streptokoky a pojmenován Streptococcus pneumoniae. Coccus je latinský název pro bakterii kulovitého tvaru, jako diplococcus označujeme spojenou dvojici bakterií. Streptococcus je název pro kulovité bakterie řadící se do řetízků.

Dodnes se můžete setkat v odborné i v laické literatuře jak se všemi třemi latinskými názvy této bakterie, tak s běžně používaným zjednodušujícím pojmenováním pneumokok.

Již více než 100 let lékaři zkoumají tyto bacily a bojují s infekčními onemocněními, která způsobují. Proč se tedy dnes dostávají do popředí zájmu?

Nezvaný host

U většiny dětí i dospělých se nachází pneumokok v nosohltanu. Sídlí tam s jinými mikroby jako normální bakteriální flora, která nám neškodí. Pokud ovšem dojde k narušení celkové imunity nebo se pneumokok dostane do prostředí, kde se normálně bakterie nevyskytují (dutina středního ucha, vedlejší nosní dutiny), může tam způsobit zánět. Výskyt těchto bakterií v nosohltanu se zjišťuje u 5 až 10 % dospělé populace, u 20 až 40 % dětí, a dokonce až u 60 % dětí, pobývajících v kolektivních zařízeních, např. ve školkách. Nejnebezpečnější je situace, kdy se pneumokok dostane do krve a může způsobit těžkou bakteriální otravu krve (sepsi). Při zachycení v plicích způsobuje zápal plic, u oslabeného jedince může vyvolat zánět mozkových blan. Tato onemocnění jsou provázena vysokou horečkou, mohou být příčinou selhání životně důležitých orgánů a skončit dokonce smrtí dítěte.

Kromě přímého působení na imunitní systém a vyvolání infekce pneumokok negativně ovlivňuje organizmus i jinak. Když se dostane do krve, začne se v ní velmi rychle množit a k tomu spotřebovává krevní cukr a glykogen. Při tomto procesu vzniká velké množství kyseliny mléčné, v krvi klesá glykémie (množství cukru v krvi) a vzniká acidosa (vzestup kyselých látek v krvi). Tyto bichemické pochody se velkou měrou podílí na metabolickém rozvratu organismu a vedou k septickému šoku, případně smrti člověka.

Pokud pneumokoky při běžném výtěru z nosu nebo krku nenacházíme, může to být způsobeno jejich autolýzou (seberozkladem) při nevhodně dlouhém transportu vzorků do laboratoře (delším než 1 hodina), neboť tyto bakterie jsou velmi citlivé na teplo a sucho.

Pro virulenci bakterie je nejdůležitější její obal, který je tvořen hlavně složitými cukry – polysacharidy. Podle složení těchto polysacharidových obalů bylo identifikováno 40 skupin s celkem 90 sérotypy pneumokoků. Za 70 až 75 % invazivních tzn. těch nejtěžších onemocnění je zodpovědno pouhých 13 sérotypů pneumokoka. Dle světové zdravotnické organizace umírá ročně ve světě 1 milion dětí do 2 let věku na pneumokokové infekce. Přitom invazivní sérotypy, které se izolují z krve, mozkomíšního moku, pohrudniční tekutiny apod. se liší v různých geografických polohách. V České republice byly jako nejinvazivnější typy určeny sérotypy 6B, 9V, 14, 19F, 3 a 23F.

Nálezy nižšího počtu nosičů v bezdětných rodinách dokazují, že „nosičství“ pneumokoka se s věkem snižuje. Invazivními onemocněními s velmi rychlým průběhem jsou ohroženy hlavně děti do dvou, maximálně do pěti let. Výskyt onemocnění se prudce zvyšuje v zimním období roku. Méně závažná a velmi častá onemocnění malých dětí způsobená pneumokoky (např. záněty středního ucha) mohou trvale poškodit sluch dítěte, následně negativně ovlivnit i vývoj řeči a snížit uplatnění člověka ve společnosti.

Pneumokoková onemocnění se léčí běžně antibiotiky. Léčba však může někdy selhat, neboť bakterie si vytváří vlastní odolnost a peniciliny nebo širokospektrá antibiotika pak na ně nepůsobí. První známky snížené citlivosti pneumokoků na antibiotika se objevily v Austrálii a jižní Africe již v sedmdesátých letech 20. století. U nás tento jev dosud nedosáhl masivních rozměrů.

Pneumokokům se tedy nevyhneme, jsou všude kolem nás. Na citlivé jedince se přenášejí kapénkovou infekcí, tj. při kašli, kýchání nebo mluvení, kdy vylétají v drobných kapičkách z nosohltanu a dítě je může vdechnout. Záleží potom na konkrétním dítěti, zda pneumokok zůstane pouze jako normální flora v jeho nosohltanu nebo vyvolá u dítěte některé závažné onemocnění. Předcházet těmto nemocem lze jen včasným očkováním kojenců a malých dětí. Pro tuto věkovou kategorii byla u nás zatím registrována jedniná tzv. sedmivalentní vakcína

obsahující sedm nejčastěji se vyskytujících sérotypů pneumokoka. V těchto dnech se však na trhu objeví další vakcina proti pneumokokům s deseti sérotypy této zákeřné bakterie. Právě tři nově přidané sérotypy způsobují značný počet onemocnění, a to 5 – 25 % všech invazivních pneumokokových onemocnění. Kromě rozsáhlejší ochrany proti invazivním pneumokokovým onemocněním poskytne nová vakcína také účinnou ochranu proti zánětům středního ucha (akutním otitis media), které jsou u dětí velmi časté.

Pokud rodiče nyní chtějí své děti nechat očkovat, musí si vakcínu sami zaplatit. Naštěstí již nyní většina zdravotních pojišťoven na toto očkování přispívá. Jen u rizikových skupin dětí (např. po častých hnisavých zánětech středního ucha, po odstranění sleziny) hradí očkování stát. Letos by mělo dojít k legislativní změně a očkování by mělo být zařazeno ne sice jako povinné, ale jako všem doporučené do očkovacího kalendáře nově narozených dětí. Po schválení zákona budou prakticky všichni kojenci ve věku 3-5 měsíců zdarma očkováni postupně třemi dávkami vakcíny a ochráněni před nebezpečnými infekcemi, které pneumokoky způsobují.