Zánět ucha (neboli otitida) je po rýmě jedno z nejčastějších dětských onemocnění. Téměř polovina dětí jej alespoň jednou v životě prodělá. Častěji jsou postiženy ty menší, především ve věku 6 měsíců až 2 roky, což souvisí hlavně s nezralostí imunity v tomto věku. Se vzrůstajícím věkem se výskyt ušních zánětů snižuje.

Otitida vznikne zpravidla důsledkem infekce. Postižené bývá zejména vnější a střední ucho.

Zánět vnějšího ucha

Vnější ucho tvoří boltec a vnější zvukovod až po ušní bubínek Zánět v této oblasti vzniká v důsledku zanesení infekce zvenku, nebo přestupem infekce ze středního ucha. Prvotními příčinami bývá nadměrná vlhkost (po potápění se), nadměrná suchost (narušení ochranného účinku ušního mazu při ekzému a jiných kožních onemocněních), mechanické poškození (při čištění nebo cizím tělesem).

Zánět vnějšího ucha se projevuje zejména bolestí, často poměrně silnou, která se zvyšuje při pohybu sanice, ale i tlakem na boltec. Dalším příznakem bývá výtok z ucha. Otok sliznice a bubínku dohromady se sekretem zužuje zvukovod, čímž se zhoršuje sluch. Léčba zánětu vnějšího ucha je jednoduchá, ale měla by být pod kontrolou lékaře. Podávají se ušní kapky obsahující antibiotika a léky tlumící bolest. Do konce úplného vyhojení by se dítěti neměla dostat do ucha voda.

Zánět středního ucha

Zánět středního ucha (otitis media) je častou komplikací infekce horních cest dýchacích. Zejména u dětí do jednoho roku jsou pro šíření infekce z nosohltanu dobré podmínky Eustachovou trubicí. Toto propojení zabezpečuje provzdušňování a očišťování středního ucha. U nejmenších dětí je Eustachova trubice krátká a směřuje vodorovněji. V poloze na zádech tak lehce dochází k nasávání zánětového sekretu z nosohltanu. Následný zánět Eustachovy trubice způsobí poruchu její funkce, což podpoří rozvoj zánětu ve středním uchu.

Z medicínského hlediska rozlišujeme dva základní typy zánětu středního ucha. Hnisavý a nehnisavý. V prvním případě jsou za zánět zodpovědné bakterie a z nich nejčastěji Streptococcus pneumoniae. Ve druhém případě to mohou být viry, případně se nezjistí žádný mikroorganismus. Rozlišení těchto dvou forem je důležité pro správný léčebný postup.

Příznaky

Příznaky svědčící pro akutní zánět středního ucha jsou velmi proměnlivé. Zejména u nejmenších dětí se mohou dokonce přehlédnout.

Většinou ale takový zánět provází bolest ucha a teplota 38–39 ° Celsia. Bolest bývá pulzující a stupňuje se při polykání, kašli nebo pláči. Bolest bývá intenzivnější v noci. Děti nespí, jsou nepokojné, pláčou, trpí nechutenstvím, chytají se za boltec na postižené straně. Starší děti si uvědomují přechodné zhoršení sluchu nebo pocit plného ucha. V případě hnisavého zánětu se po propíchnutí ušního bubínku může objevit ve zvukovodu hnis. Okolí ucha za boltcem je oteklé a bolestivé. V současnosti u nás k takovémuto průběhu dochází díky antibiotické léčbě zřídka.

Každé podezření na zánět ucha vyžaduje důkladné vyšetření. Otoskopem (přístrojem, pomocí kterého se lékař může podívat do ucha) se prohlédne vnější zvukovod a zjistí se změny na ušním bubínku. V případě hnisavého zánětu se může ušní bubínek naříznout a hnis uvolnit, to přinese pacientovi okamžitou úlevu. V případě podezření na šíření infekce může udělat lékař RTG vyšetření. Dalším z možných vyšetření je tympanometrie, zejména tehdy, když je podezření na chronický nehnisavý zánět ucha.

Léčba

Léčba zánětů ucha závisí, jak bylo podotknuto, na druhu zánětu. V případě hnisavého zánětu je potřebná okamžitá celková léčba antibiotiky (sirup nebo tablety), která trvá 10 dní. Při nehnisavém zánětu se může lékař rozhodnout s antibiotiky počkat. Tehdy většinou vloží do ucha gázový proužek s Burka-alkoholem. Současně se podává lék s obsahem paracetamolu, který tlumí bolest a působí protizánětlivě. Uvážlivé používání antibiotik je potřebné z důvodu narůstající odolnosti bakterií vůči mnohým běžně používaným antibiotikům. Ukazuje se, že když se ušním vyšetřením nezjistí příznaky hnisavého zánětu, je vhodnější s antibiotikem počkat a opakovanými vyšetřeními sledovat další vývoj.

Průběh léčby se pokaždé musí sledovat až do úplného vyhojení v ambulanci ušního lékaře. Interval kontrolovaných vyšetření bývá velmi individuální, ale čím je dítě menší, tím je kratší. Stejně důležité je zhodnotit, zda u dítěte nejsou přítomny některé rizikové faktory, pro které by se zánět mohl opakovat.

Neléčení nebo nedostatečná léčba mohou způsobit komplikace, jako je chronický zánět s trvalým postižením sluchu nebo přestup infekce do vnitřku lebky a vznik zánětu mozkových blan.

Rizikové faktory

U některých dětí se záněty středního ucha mohou opakovat. Příčinou může být nedostatečné zvládnutí infekce, která se opětovně zanítí, resp. přejde do chronické infekce, nebo jsou příčinou přetrvávající okolnosti, které zvyšují riziko opakování zánětu. Je známo, že čím je věk dítěte nižší, tím je riziko opakování nebo chronické infekce vyšší.

Nejsilnějším rizikovým faktorem pro vznik zánětu středního ucha jsou infekce dýchacích cest. Jejich výskyt velmi závisí na prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Děti z horších sociálně-ekonomických poměrů prodělávají otitidy o hodně častěji. Souvisí to s častějšími kontakty s jinými nemocnými dětmi, krátkým kojením, negativním vlivem pasivního kouření, celkovou hygienou a péčí. Nehnisavý zánět středního ucha se častěji vyskytuje u alergických dětí.

U dětí s opakovanými infekcemi horních cest dýchacích, ale i u alergických dětí, bývá velmi často zvětšená nosní mandle. Ta může následně tlačit na trubici spojující střední ucho s nosohltanem, čímž se vytvářejí příznivé podmínky pro vznik zánětu středního ucha.

Prevence

Uchránit dítě od všech infekcí není pravděpodobně ani možné a ani správné. Víme ale, že dlouhodobé kojení snižuje riziko vzniku infekcí nebo vývoj komplikací těchto onemocnění včetně zánětu uší. Mezi základní preventivní opatření patří i ochrana dítěte před nepříznivým vlivem tabákového kouře.

Když mají děti s opakovanými infekcemi dýchacích cest současně i častější výskyt zánětu středního ucha, je důležité pátrat po příčinách opakovaných infekcí dýchacích cest. Mezi takové příčiny patří poruchy obranyschopnosti, nezralost imunitního systému, některé vrozené anomálie nebo nadměrná mikrobiální zátěž. V případě, že je u dítěte nosní mandle nadměrně zvětšena, je nutné ji odstranit. Tento výkon není složitý (nezaměňovat s odstraněním krčních mandlí) a vykonává se obvykle ambulantně. Jedním z velmi účinných preventivních opatření je (v odůvodněných případech) očkování. Děti s opakovanými infekcemi uší vyžadují zvýšenou pozornost a konzultaci několika odborných lékařů (pediatr, ušní-krční-nosní lékař, alergolog, imunolog).