Infekční mononukleóza

Jde o infekční onemocnění virového původu, které postihuje lymfatický systém. I když se u dětí objevuje poměrně často, u těch nejmenších jde spíš o výjimku. Pokud už se ale právě u malých dětí choroba objeví, měli by být rodiče o to obezřetnější. Někdy se totiž stává, že děti mononukleózu překonají bez příznaků – i tak ale může toto onemocnění vážně poškodit zdraví nemocného dítěte, případně zanechat i trvalé následky.

Infekční mononukleóza se vyskytuje na celém světě a postihuje všechny rasy. Promoření stoupá s věkem, choroba postihuje především starší děti a dospělé mladšího věku. Za původce se v 80–95 % případů považuje tzv. virus Epstein-Barrové (EBV), který patří do skupiny lidských herpetických virů. Ale předpokládá se, že klinický obraz onemocnění mohou vyvolat i jiné viry, např. cytomegalovirus (CMV).

Jaké jsou příznaky

Původcem nákazy je nemocný člověk anebo i zdravý nositel viru. Samotný virus se přenáší kapénkovou infekcí, slinami (proto má mononukleóza i lidový název „nemoc z líbání“), krví anebo přímým kontaktem. Vstupní branou jsou horní cesty dýchací. Onemocnění může probíhat asymptomaticky (bez příznaků), anebo ho mohou provázet tyto symptomy:

• zvětšení lymfatických uzlin,
• horečka,
• slabost, malátnost,
• nechutenství,
• bolest v krku,
• otoky víček a kolem očí,
• bolest hlavy,
• drobná vyrážka,
• zvětšená slezina a játra.

Choroba se zpočátku podobá angíně. Mezi nepřehlédnutelné symptomy patří zvětšení lymfatických uzlin na krku, které vede k zánětu mandlí a často značné bolesti v krku. Uzliny jsou většinou nebolestivé, nehnisají a jsou volně pohyblivé, což je velmi důležitý moment v diferenciální diagnostice uzlinového syndromu. Uzliny jsou zduřené oboustranně, často splývají v rozsáhlé pakety deformující krk.

Onemocnění v horších případech vrcholí tzv. splenomegalií (zvětšením sleziny), mezi obzvlášť závažné příznaky patří hepatomegalie (zvětšení jater). Změny na játrech jsou provázeny kromě zvýšených jaterních testů i lehčí formou žlutého zabarvení kůže.

Možné komplikace

Při nejtěžším průběhu onemocnění se mohou vzácně vyskytnout tyto komplikace:

• komplikované onemocnění jater,
• streptokoková angína,
• oslabení imunity,
• zápal plic,
• ruptura zvětšené sleziny,
• zánět srdečního svalu,
• zánět mozkových blan.

Diagnóza

Inkubační doba (období mezi vstupem nákazy do organismu a vypuknutím nemoci) může být dlouhá od třiceti do šedesáti dnů. Pacient bývá infekční od chvíle, kdy se projeví první příznaky, až po vymizení teploty. U klasického klinického obrazu nejsou se stanovením diagnózy větší problémy. Samotnou diagnózu infekční mononukleózy potvrzuje vyšetření krve:

• počet bílých krvinek může být zpočátku vysoký, ale postupně klesá;
• důležité je diferenciální vyšetření bílých krvinek, přičemž hlavní podíl mají lymfocyty, jejichž zvláštní a diagnosticky významnou složkou jsou takzvané atypické lymfomonocyty (pro infekční mononukleózu svědčí přítomnost deseti a více procent);
• zánětlivé parametry nebývají příliš vysoké (CRP, FW);
• onemocnění potvrdí i zvýšené hodnoty jaterních testů.

V rámci diagnostiky je využíváno také sérologického vyšetření krve, jež je zaměřeno na specifické protilátky proti EBV a na nespecifické protilátky, které se však u malých dětí (kojenci až předškolní věk) nemusí vždy vytvořit. Proto i dítě s infekční mononukleózou může mít tato vyšetření negativní.

Vyrážky

U některých pacientů se mohou objevit exantémy – nežádoucí kožní reakce – nebo slizniční enantém – výsevy vyrážky různého vzhledu. Vyskytují se ve třech až dvanácti procentech případů. Jako příklad můžeme uvést čtyřletou pacientku Janu, u níž o sobě dávalo onemocnění vědět pouze vysokými teplotami. Její maminka říká: „Dcera byla unavená, malátná, opuchly jí uzliny. Od paní doktorky dostala antibiotika na angínu. Až krevní testy potvrdily mononukleózu. To už však bylo pozdě, malá se osypala vyrážkou. Prý tak na sebe reagovaly léky a viry choroby…“

Tento druh exantému není průvodním znakem onemocnění, je reakcí na podání léků. Jde o exantém po aminopenicilinech, tzv. amoxicilinech, jako je např. Amoxicilin, Amoclen, Duomox, Augmentin apod. Předpokládá se, že tyto látky vstupují do interakce s původcem infekce. Výskyt tohoto exantému se udává až u 60–100 % pacientů, kteří užívali aminopeniciliny. I proto platí základní zásada léčby angín – lékem první volby je u nás dosud stále dobře účinný V-Penicilin, předepisování aminopenicilinů se až do vyloučení infekční mononukleózy nedoporučuje.

Léčba infekční mononukleózy

Specifická terapie neexistuje. Léčba je symptomatická (podávají se medikamenty na zmírnění příznaků), doporučuje se klidový režim (děti by se měly vyhýbat náročnější fyzické aktivitě, minimálně tři měsíce po překonání onemocnění by neměly cvičit – omezení fyzické aktivity je dané stupněm poškození jater) a pacienti s těžším průběhem by měli být hospitalizováni na infekčním oddělení, což obzvlášť platí pro malé děti.

Při poškození jater je u pacienta vhodný šetřicí režim, důležité je dodržování jaterní diety. Pokud infekční mononukleózu provází bakteriální infekce s povlakovou angínou, je to důvod pro antibiotickou léčbu – kromě již zmiňovaných aminopenicilinů.

Kortikosteroidy se podávají krátkodobě u vážnějších stavů – například při hrozící obstrukci dýchacích cest, při poklesu krevních destiček, při hrozícím prasknutí sleziny, při krvácivých projevech atd. Zmíněná léčba nebývá indikována ambulantním lékařem, ale specialistou.

Doporučená jaterní dieta

Podle závažnosti onemocnění a poškození jater se doporučuje dodržovat po dobu jednoho až tří měsíců šetřicí jaterní dietu. Delší dieta se doporučuje jen při přetrvávajícím poškození jaterního parenchymu. V jídelníčku je třeba omezit – a v případě malých dětí vůbec nepodávat:

• potraviny s vysokým obsahem tuku (tučné maso, tučné krémy, šlehačka, vejce, vaječné pomazánky, majonéza, tatarka atd.);
• jakákoli smažená, pečená a grilovaná jídla;
• potraviny obsahující konzervační přísady (hořčice, kečup, sterilovaná zelenina, paštiky, masové konzervy…);
• uzeniny a uzenářské výrobky;
• koření, masox, bujóny, ocet;
• slané pochutiny, čokoláda, oplatky, zákusky;
• čerstvé teplé pečivo, koláče, pečivo z kynutého a listového těsta.

Vhodnou tepelnou úpravou potravin je zejména vaření v páře, vaření v hrnci a klasické dušení. Znovu opakujeme zásadu číslo jedna: tabu by měly být především smažené pokrmy a samozřejmě alkohol! – nutno připomenout zvláště u mladistvých. Pacient by měl konzumovat pouze libové maso bez tuku a kůže, hlavním pilířem diety je dostatek ovoce, zeleniny (někteří odborníci nedoporučují cibuli, česnek, květák a brokolici), šťáv, a pokud jsou pro nemocného vhodné, tak i dostatek mléčných netučných výrobků. Nejlepší je jíst často a málo.

Doporučené potraviny:

• starší chléb, suchary;
• krupice, rýže, lehké těstoviny, brambory, kaše;
• nízkotučné mléko, tvaroh, jogurty;
• bílek;
• libové vařené či dušené maso: hovězí, telecí, kuřecí, králičí, treska, cejn, štika;
• šunka, zvláště kuřecí nebo krůtí;
• máslo, sójový, slunečnicový, olivový olej;
• mrkev, červená řepa, květák, špenát, hlávkový salát, rajčata bez slupky;
• jablka, meruňky, broskve (bez slupky), banány;
• cukr, med, džem bez jadérek, kompoty;
• zelený čaj, káva z melty, malé množství mléka.

Napořád?

Zuzana a její syn Roman z úvodu našeho článku měli štěstí, onemocnění bylo podchyceno včas. Často se ale stává, že u dětí do tří let se choroba zjistí pozdě, někdy až po svém odeznění.

Dětský organismus dokáže překvapit svou regenerační schopností, ale existují i případy, kdy neléčená infekční mononukleóza přechází do tzv. prolongované formy – dlouhodobě přetrvává mírně zvýšená teplota, dítě má sklon k opakovaným infektům, lymfatické uzliny bývají dlouhodobě zvětšené, často bývají zmíněné příznaky provázeny i nechutenstvím. Virus doživotně přetrvává v organismu a při narušené imunitě může vypuknout jako zcela jiné onemocnění.

Co to tedy znamená pro rodiče dítěte, které mononukleózu překonalo? Velmi zřídka, ojediněle, může dojít k relapsu (návratu) onemocnění, někdy se může objevit takzvaný syndrom infekční mononukleózy – jde o podobné onemocnění s podobnými příznaky, které jsou ale způsobeny jiným než EBV virem.

Mnozí rodiče se ptají, jak je možné před infekční mononukleózou své dítě ochránit. Proti infekční mononukleóze nelze děti očkovat, jde o virové onemocnění, kterým jen velmi zřídka onemocní celá rodina. Rodiče, jejichž děti chorobu překonaly, by své ratolesti měli chránit před kontaktem s nemocnými lidmi a rozhodně by je neměli posílat do kolektivu, jestliže nejsou úplně zdravé. Důležitou roli – pokud jde o prevenci – sehrává správná výživa a otužování dětí.